16 C 75/2022-27 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu nezaplacené přirážky k jízdnému za přepravu městskou hromadnou dopravou. Tvrdil, že žalovaný se dne [datum] v lince metra C v [obec] neprokázal platným jízdním dokladem a neuhradil tak stanovené jízdné. Proto mu vznikla povinnost zaplatit žalobci jízdné a přirážku k jízdnému ve výši [částka]. Žalovaný sice jízdné zaplatil, avšak přirážku k jízdnému, splatnou ke dni provedení přepravní kontroly, neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, a proto žalobce nárokoval vedle jistiny také úrok z prodlení v zákonné výši. 2. Stanovisko žalovaného k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobce a z důkazů, které označil k prokázání svých tvrzení. 3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění. 4. Na základě žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav věci, podle něhož žalovaný využil ke své přepravě dne [datum] linku metra C, přičemž se při přepravní kontrole na výzvu neprokázal žádným jízdním dokladem, o čemž s ním byl sepsán zápis ze dne [datum], [číslo] [variabilní symbol]. V souladu se smluvními přepravními podmínkami mu byla vyměřena přirážka k jízdnému ve výši [částka]. Žalovaný však ani na základě následné předžalobní upomínky ze dne [datum] na svůj dluh ničeho neuhradil. 5. Soud věc posoudil podle § 2550 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dále dle § 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách (dále jen „zákon o drahách“), a dle vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu (dále jen„ vyhláška o přepravním řádu“). 6. Následně soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vzal za zjištěné, že účastníci spolu dne [datum] uzavřeli přepravní smlouvu ve smyslu § 2550 o. z. a § 3 vyhlášky o přepravním řádu, přičemž žalovaný porušil své povinnosti cestujícího, neboť se na výzvu neprokázal platným jízdním dokladem. V důsledku toho mu vznikla povinnost uhradit žalobci přirážku k jízdnému ve výši [částka], jejíž výše byla stanovena v souladu s § 37 odst. 6 zákona o dráhách. Vzhledem k tomu, že žalovaný svému závazku nedostál, a ani na základě předžalobní výzvy svůj dluh neuhradil, je v prodlení. Na svou obranu přitom žalovaný neuvedl nic, čím by nárok žalobce jakkoli zpochybnil. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl s tím, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku spolu s úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum], tj. ode dne následujícího po uskutečnění neuhrazené přepravy, do zaplacení, a to ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 7. O nákladech řízení soud rozhodl ve II. výroku tohoto rozsudku tak, že úspěšnému žalobci v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na jejich náhradu v plné výši. Náklady žalobce sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a jednak z odměny advokáta, která byla tvořena částkou [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé a výzva k plnění) dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) a paušální náhradou hotových výdajů ve výši [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. K tomu bylo dále nutno připočítat náhradu ve výši [částka] odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalobce činily [částka]. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.