18 C 209/2022-19 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala na žalovaném zaplacení částky 7 104 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu, na základě které mu poskytla úvěr ve výši 3 000 Kč Vedle vrácení této částky se žalovaný zavázal zaplatit též poplatek ve výši 3 204 Kč v případě, že úvěr nebude splacen včas. Žalovaný dlužnou částku do splatnosti nezaplatil a byly mu proto zaslány dvě upomínky, přičemž za každou z nich vznikla žalovanému dle smlouvy povinnost zaplatit 450, resp. 650 Kč. Vzhledem k tomu, že ani poté dlužnou částku neuhradil, byla žalobkyně nucena předat tuto pohledávku k inkasnímu řízení, za což vznikla žalovanému povinnost zaplatit další poplatek ve výši 1 500 Kč. Jelikož žalovaný nesplnil též další povinnosti pro něj vyplývající z předmětné smlouvy, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení dalších dvou smluvních pokut po 450 Kč. Do dnešního dne žalovaný na dlužné částce ničeho neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy. 2. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobkyně s navrženým postupem souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání. 3. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil. 4. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o.s.ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru (Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]; předsmluvní informace), na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 3 000 Kč poté, co ověřila schopnost žalovaného úvěr splatit (skoringová karta, výplatní pásky za měsíce listopad a prosinec 2021, výpis z centrální evidence obyvatel). Totožnost žalovaného a jeho vůli uzavřít předmětnou smlouvu ověřila platbou žalovaného ve prospěch žalobkyně ve výši 1 Kč (potvrzení o obdržení platby ze dne [datum]) a skenem občanského průkazu žalovaného (sken OP žalovaného). Smlouvou byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 744 Kč v případě řádného splacení, jinak ve výši 3 204 Kč. Splatnost úvěru byla sjednána v délce 30 dnů. Pro případ opožděných plateb byl sjednán poplatek spojený s odesláním upomínek, a to 450 Kč za 1. odeslanou upomínku, 650 Kč za 2. odeslanou upomínku a 1 500 Kč při předání případu inkasní agentuře. Pro případ nesplnění povinnosti žalovaného sdělit žalobkyni po uzavření smlouvy, zda trvá jeho pracovní poměr a doložit mu zprávu soudu, zda jsou proti němu vedena soudní řízení, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 15 % z jistiny úvěru, tj. v dané věci 2 x 450 Kč (smlouva o úvěru). Žalovaný na svůj dluh ničeho neplnil. Žalobkyně následně zaslala žalovanému upomínky k úhradě dluhu ze dne [datum] a ze dne [datum] (upomínky k úhradě ze dne [datum] a ze dne [datum] včetně podacích lístků) a předžalobní výzvu prostřednictvím inkasní agentury ze dne [datum] k uhrazení částky ve výši 9 800 Kč, na kterou žalovaný nijak nereagoval a dlužnou částku žalobkyni nezaplatil (poslední upomínka ze dne [datum] odeslaná inkasní agenturou, podací lístek). Ani na tuto výzvu žalovaný ničeho neplnil. 6. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva ve smyslu § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalobkyně zkoumala dostatečným způsobem schopnost žalovaného úvěr splatit a tím dostála své povinnosti plynoucí ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Závazek žalovaného byl smlouvou koncipován tak, že žalobkyni zaplatí jistinu úvěru ve výši 3 000 Kč a dále poplatek ve výši celkem 3 204 Kč. [příjmení] odpovídající tomuto poplatku není nijak definována. Ze smlouvy ani obchodních podmínek tedy není zřejmé, za jakou konkrétní činnost je tento poplatek účtován či jaká má být dle věřitele povaha takového poplatku. Soud proto uzavřel, že tento poplatek je třeba hodnotit jako úplatu za půjčení peněz, což je definice smluvního úroku. Lze tedy konstatovat, že svou podstatou představuje požadovaný poplatek kapitalizovaný úrok. Soud se zabýval tím, zda úrok v této výši není úrokem nepřiměřeným, tedy, zda jeho výše není v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 o.z. Za takový je třeba považovat úrok ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V daném případě představuje úrok více než 100 % jistiny, je tedy zcela zřejmé, bez nutnosti dalšího zjišťování konkrétních úrokových sazeb v daném období, že sjednaná výše ročního úroku je zcela neodpovídající úrokovým sazbám uplatňovaným bankami. Jako takový proto soud hodnotí sjednaný kapitalizovaný úrok, označený smlouvou jako„ poplatek“, za odporující dobrým mravům ve smyslu § 580 o.z. a smluvní ujednání, kterým byl tento úrok sjednán za absolutně neplatné ve smyslu § 588 o.z.. 7. Soud tedy shledal nárok žalobkyně oprávněným pouze co do jistiny poskytnutého úvěru, tj. co do částky 3 000 Kč. Žalobkyně v tomto směru soudu předložila listinné důkazy, které osvědčují, že předala žalovanému smluvenou finanční částku v plné výši. V řízení zároveň nebylo zjištěno nic, co by svědčilo o opaku. V tomto rozsahu proto považuje soud nárok žalobkyně za prokázaný a oprávněný a žalobě vyhověl. Soud žalobě vyhověl i co do požadovaného úroku z prodlení z této částky ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 8. Co do požadované smluvní pokuty ve výši 900 Kč soud žalobu zamítl, jelikož zajištěné povinnosti svým obsahem a účelem přenáší prověřovací břemeno na spotřebitele, ač toto tíží podnikatele ještě před tím, než se spotřebitelem úvěrovou smlouvu uzavře (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Po uzavření smlouvy nedává smysl, aby spotřebitel sděloval, zda trvá jeho pracovní poměr a zda jsou proti němu vedena soudní řízení. Soud je povinen při aplikaci výkladu, příznivého pro spotřebitele, vyvodit následek„ nepřihlížení“ k takovému ujednání, jež způsobuje vážnou nerovnováhu v právech a povinnostech. Ujednání o smluvní pokutě, která spotřebitele sankcionuje za to, že nesplnil informační povinnost v uvedeném směru, takové ujednání představuje. Soud k němu proto nepřihlížel. 9. Stejně tak soud žalobě nevyhověl ani co do požadovaných částek 450 Kč, 650 Kč a 1 500 Kč představujících dle žalobkyně náklady vzniklé v souvislosti s vymáháním. Žalobkyně v tomto směru odkazovala pouze na smluvní ujednání. Je přitom zřejmé, že sjednaná výše neodpovídá běžným výdajům spojeným s odesíláním písemností a rozhodně nelze uzavřít, že by sjednané náklady v tomto případě byly pro žalovaného jako spotřebitele příznivější, než skutečně vzniklé náklady vymáhání. Žalobkyně dokonce požaduje po žalovaném jako spotřebiteli náklady vyšší, než jsou náklady, které by mohla požadovat po podnikateli podle nařízení č. 351/2013 [anonymizováno]. K ujednáním o pevných nákladech za vymáhání v nadsazené výši tak soud opět s odkazem na postavení žalovaného jako spotřebitele a rozpor s dobrými mravy nepřihlížel. 10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o.s.ř. za použití §142 odst. 2 o.s.ř. s tím, že ve věci úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.