41 C 157/2021-196 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala určení, že jejím pozemkům specifikovaným v I. a II. výroku svědčí bezúplatné a časově neomezené pozemkové služebnosti spočívající v právu vstupu do areálu [anonymizováno] parku přes pozemek žalovaného [parcelní číslo] v katastrálním území a obci [obec]. Ve vztahu k pozemkům specifikovaným v I. výroku rozsudku (dále jen„ pozemky 1“), které vlastní od roku 2018, uvedla, že její pozemek p. [číslo] přímo sousedí s pozemkem žalovaného [parcelní číslo] a na hranicích mezi oběma pozemky se nachází oplocení s brankou, kterou žalobkyně a její rodina užívají k průchodu přes pozemek žalovaného do [anonymizováno] parku. Žalobkyně pozemky p. č. st. 350 a p. [číslo] koupila od manželů [jméno] a [jméno] [příjmení], kteří je nabyli na základě kupní smlouvy z roku 1998, a pozemek p. [číslo] koupila od [jméno] [příjmení], který jej nabyl na základě kupní smlouvy z roku 2004, kterou uzavřel s [jméno] [příjmení]. Ohledně pozemku p. [číslo] [jméno] [příjmení] uzavřel již v roce 1999 dohodu s [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] o budoucí koupi tohoto pozemku, na jejímž základě byl tento pozemek [jméno] [příjmení] přenechán ještě před jeho koupí k užívání. [jméno] [příjmení] se dohodl s [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] na tom, že vybuduje oplocení mezi pozemkem p. [číslo] pozemkem žalovaného p. [číslo] to na své náklady a se souhlasem žalovaného, což [jméno] [příjmení] také učinil. Manželé [příjmení] jakožto právní předchůdci žalobkyně tak již od roku 1999 užívali vstup ze svých pozemků (pozemků 1) přes pozemek žalovaného do [anonymizováno] parku, a to s vědomím a souhlasem žalovaného. Ve vztahu k pozemkům specifikovaným ve II. výroku tohoto rozsudku (dále jen„ pozemky 2“) žalobkyně uvedla, že též sousedí s [anonymizováno] parkem a konkrétně mezi pozemkem žalobkyně p. [číslo] pozemkem žalovaného [parcelní číslo] se rovněž nachází oplocení s brankou, kterou žalobkyně a její rodina využívá ke vstupu do [anonymizováno] parku. Pozemky 2 od roku 2008 náležely do společného jmění žalobkyně a jejího manžela, od roku 2010 jsou výlučným vlastnictvím žalobkyně. Žalobkyně a její manžel pozemky 2 koupili od manželů [příjmení] v roce 2008, kteří je nabyli v roce 2001. Od roku 2008 žalobkyně a její manžel zahájili výstavbu oplocení s brankou, avšak ještě před tím (než se staly součástí společného jmění) žalobkyně o pozemky 2 pečovala, udržovala je a užívala s vědomím žalovaného ke vstupu do [anonymizováno] parku skrze jeho pozemek [parcelní číslo]. 2. Třebaže je [anonymizováno] park věhlasnou kulturní památkou zapsanou na seznamu UNESCO, neměl dle žalobkyně ještě na konci 90. let 20. století plně funkční oplocení, čehož opakovaně využívali mnozí návštěvnici ve snaze obejít povinnost zakoupit si vstupenku do [anonymizováno] parku. Žalobkyně a její právní předchůdci měli dlouhodobě korektní vztahy s žalovaným, který neměl na výstavbu oplocení a jeho údržbu dostatek finančních prostředků. Žalobkyně a její právní předchůdci proto s vědomím a souhlasem žalovaného vybudovali při hranicích svých pozemků oplocení, které udržovali. Skrze branky vstupovali do [anonymizováno] parku, proti čemuž žalovaný neprotestoval. Žalobkyně respektovala návštěvní dobu parku a z dobré vůle též přispívala na jeho provoz koupí celoroční vstupenky. Do dlouhodobého pokojného stavu žalovaný dle tvrzení žalobkyně zasáhl tím, že [datum] podal žádost o vydání společného povolení záměru„ Oprava a doplnění oplocení [anonymizováno] parku včetně vstupů – D.05 [ulice] kamenná zeď nad habrovou strání“, v jehož důsledku má dojít ke zrušení existujících průchodů z pozemků 1 a pozemků 2 do [anonymizováno] parku a k postavení kamenné zdi namísto drátěného plotu. Žalobkyně však má za to, že podle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), mimořádně vydržela právo volného vstupu z pozemků 1 a pozemků 2 do [anonymizováno] parku. Má za to, že v případě jejích právních předchůdců manželů [příjmení] držba započala v roce 1999 a nerušeně trvala více než 20 let minimálně do vydání rozhodnutí o stavebním záměru žalovaného ze dne [datum]. Rovněž v případě pozemků 2 nerušená držba trvala déle než 20 let, neboť žalobkyně a manželé [příjmení] pozemky 2 od jejich koupě aktivně pokojně užívali přinejmenším do [datum]. Nebyl zde přitom dán nepoctivý úmysl a držba trvala s vědomím žalovaného a v duchu„ gentlemantských dohod“ uzavřených s žalovaným. 3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Zdůraznil, že pozemek [parcelní číslo] je součástí rozsáhlého areálu [anonymizováno] parku. Žalovaný popřel, že by žalobkyně prováděla nutnou opravu či údržbu zeleně pro žalovaného při hranicích jejích pozemků s [anonymizováno] parkem, a popřel, že by souhlasil s libovolným vstupem kohokoli z pozemků žalobkyně na pozemek [parcelní číslo], natož pak do celého areálu [anonymizováno] parku. Měl za to, že právo vstupu do [anonymizováno] parku z pozemků 1 a pozemků 2 nelze vydržet a že žalobkyně ani neprokázala naplnění zákonných předpokladů. 4. Ve svých dalších podáních a vyjádřeních před soudem žalobkyně argumentovala tím, že do [anonymizováno] parku ze svých pozemků dlouhodobě a denně (i několikrát během jednoho dne) vstupovala a vstupuje za účelem návštěv, rekreačního sportu a procházek, nikoli z důvodu údržby svých pozemků či zeleně. Žalovaný v tom žalobkyni ani jejím právním předchůdcům po dobu více než dvaceti let nebránil, o vybudování oplocení a branek věděl, souhlasil s nimi a nikdy žalobkyni či její právní předchůdce nevyzval, aby branky přestali používat. Ba naopak žalovaný, resp. správce [anonymizováno] parku vybudování oplocení a branek na náklady vlastníků sousedních pozemků vítal. Žalobkyně zdůraznila, že došlo k mimořádnému vydržení, které nevyžadovalo existenci právního titulu, dobré víry či pravosti držby. Pro mimořádné vydržení podle ní postačovalo, trvala-li držba více než dvacet let a držiteli nebyl prokázán nepoctivý úmysl. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že případné založení vztahu na výprose by mohlo být překážkou pro řádné vydržení věci in personam, nikoli však pro mimořádné vydržení in rem. Pokud snad byl vztah mezi žalovaným a právními předchůdci žalobkyně založen na výprose, pak výprosa na žalobkyni nemohla přejít, jelikož výprosa je závazkovým vztahem inter partes a musela by být buď opětovně sjednána mezi žalobkyní a žalovaným, nebo by práva a povinnosti z výprosy musely být postoupeny na žalobkyni se souhlasem žalovaného. V průběhu řízení žalobkyně poukazovala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, z něhož dovozovala, že její právní předchůdci, jejichž dobu držby si chtěla přičíst ke svému dobru, nemuseli být držiteli poctivými. 5. Žalovaný ve svých dalších podáních a vyjádřeních před soudem upozorňoval na to, že žalobkyni jde pouze o zhodnocení jejích pozemků, resp. o„ zvětšení“ její zahrady o areál [anonymizováno] parku, což mělo být patrné i z toho, že obdobnou žalobu podal proti žalovanému k Okresnímu soudu Praha-západ také manžel žalobkyně. Dohromady se tedy manželé [příjmení] domáhali vstupu do [anonymizováno] parku skrze tři různé branky. I kdyby snad žalobkyně a její právní předchůdci vstupovali ze svých pozemků do [anonymizováno] parku volně a s vědomím žalovaného, nemělo by to dle žalovaného za následek mimořádné vydržení pozemkových služebností. Žalovaný také zdůrazňoval povahu [anonymizováno] parku coby památky UNESCO a Národní kulturní památky, jeho historii a skutečnost, že areál [anonymizováno] parku sestává jednak z parku se zámkem při hlavním vstupu a jednak z obory sousedící s pozemky 1 a pozemky 2. Poukazoval také na to, že [anonymizováno] park byl založen v roce 1927 a od počátku nemohl být zcela oplocen, zejména z finančních důvodů. Žalovaný vnímal oplocení s brankami vybudované vlastníky sousedních pozemků tak, že jimi vlastníci chtěli zabránit vstupu návštěvníků parku na jejich vlastní pozemky. Nenapadlo jej, že by vlastníci běžně užívali branky ke vstupu do [anonymizováno] parku v situaci, kdy všichni věděli, že vstup do [anonymizováno] parku byl a je zpoplatněn a že se jednalo o historickou památku s regulovanou možností užívání. Každý jiný vstup, než oficiální, byl nelegální, přičemž si nikdo nemohl myslet opak. Žalovaný rozhodně nepovažoval oplocení s brankami za vstupy, které by měly existovat tzv. napořád. 6. Při jednáních před soudem účastníci učinili nesporným, že žalobkyně je vlastníkem pozemků 1 a pozemků 2 a žalovaný je vlastníkem pozemku [parcelní číslo] [ulice] mezi pozemkem žalobkyně p. [číslo] pozemkem žalovaného [parcelní číslo] se nachází oplocení s brankou a rovněž na hranicích mezi pozemkem žalobkyně p. [číslo] pozemkem žalovaného [parcelní číslo] se nachází oplocení s druhou brankou, přičemž těmito brankami lze mezi pozemky žalobkyně a pozemkem žalovaného [parcelní číslo] procházet. [příjmení] mezi nimi bylo dále to, že [anonymizováno] park včetně obory byl založen roku [číslo] a od tohoto roku existuje tak, jak