41 C 183/2022-29 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] ke zdejšímu soudu domáhala po žalované zaplacení částky 12 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, kterou žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Uvedla, že na základě úvěrové smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku ve výši 12 000 Kč, která měla být splacena do [datum]. Žalovaná však úvěr dosud nesplatila, pročež žalobkyně požadovala též zákonný úrok z prodlení ode dne [datum]. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, navrhla, aby jí bylo vydáno bezdůvodné obohacení. Pro tento případ navrhla, aby soud učinil dotaz u příslušné banky a zjistil, zda skutečně byla žalované v červenci 2021 na její účet zaslána částka 12 000 Kč. 2. Stanovisko žalované k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit, neboť žalovaná nereagovala na výzvu soudu a k jednání se nedostavila. 3. Soud při jednání provedl dokazování, na základě něhož dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Právní předchůdkyně žalobkyně poslala na základě smlouvy o úvěru, za jejíž smluvní strany byly označeny právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná a která nebyla opatřena žádným (ani prostým elektronickým) podpisem žalované (viz smlouva o spotřebitelském úvěru bez podpisu žalované), na bankovní účet vedený na jméno žalované dne [datum] částku ve výši 12 000 Kč (viz výpis o platbě ze dne [datum]) a tato částka byla připsána na účet žalované dne [datum] (viz sdělení AirBank ze dne [datum]). Žalovaná potvrdila návrh smlouvy o úvěru verifikační platbou ze svého účtu ve prospěch účtu právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 0,01 Kč (viz výpis z účtu [obec] spořitelny ze dne [datum]). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] pak byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou z titulu smlouvy o úvěru postoupena na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy). Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalované dopisem ze dne [datum] spojeným s předžalobní výzvou, prostřednictvím které žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky ve výši 16 384 Kč (včetně nákladů zastoupení) ve lhůtě tří dnů (viz oznámení o postoupení pohledávky včetně předžalobní výzvy). Předžalobní výzva a oznámení o postoupení pohledávky byly odeslány na adresu žalované dne [datum] (viz podací lístek). 4. Soud věc s ohledem na datum poskytnutí částky ve výši 12 000 Kč posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 5. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 6. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a shora citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobkyní je pouze částečně důvodný. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalované částku ve výši 12 000 Kč. Nebylo však prokázané, že by smlouva, na jejímž základě se tak mělo stát, byla skutečně podepsána žalovanou, a že tedy žalovaná souhlasila se všemi smluvními ujednáními obsaženými v této smlouvě či v souvisejících obchodních podmínkách či v souvisejícím formuláři se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru. Navíc i v případě, že by smlouva o úvěru byla s žalovanou uzavřena (ať již v listinné či ústní podobě), nebylo v řízení prokázáno ani to, že právní předchůdkyně žalobkyně v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalované, neboť žalobkyně netvrdila a nedoložila, že by zjišťovala a posuzovala příjmy a výdaje žalované a hodnotila její finanční možnosti. Žalobkyně ani její zástupce se přitom k jednání k soudu nedostavili, a proto jim soud nemohl dát příslušné poučení dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“). Nesplnění povinnosti posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele je pak sankcionováno absolutní neplatností úvěrové smlouvy, k níž soud musí (navzdory formulaci druhé a třetí věty ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v rozhodném znění) přihlédnout z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo]). 10. Protože žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně uzavřela s žalovanou tvrzenou smlouvu o úvěru, resp. že ji uzavřela platně, nebyl zde žádný právní důvod, pro který by si žalovaná mohla ponechat poskytnutou finanční částku. Žalovaná se tedy na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila o 12 000 Kč (§ 2991 o. z.). Dle v řízení nezpochybněného tvrzení žalovaná dosud z této částky ničeho nevrátila. Soud jí proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, celou tuto částku, a to společně se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.). Při určení splatnosti dluhu soud vycházel z toho, že žalovaná byla prokazatelně vyzvána k zaplacení dluhu (resp. částky vyšší) výzvou ze dne [datum], odeslanou téhož dne a dle zákonné domněnky dojití (§ 573 o. z.) doručenou dne [datum]. Vzhledem k tomu, že lhůta k plnění byla ve výzvě stanovena jako třídenní, nastala splatnost dne [datum]. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení z částky 12 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to v zákonné výši 8,5 % ročně (dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Lhůtu k plnění soud v I. výroku stanovil jako třídenní v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. Ve zbývající části pak soud žalobu zamítl, čemuž odpovídá II. výrok tohoto rozsudku. 11. Neboť byl neúspěch žalobkyně pouze nepatrný, rozhodl soud o nákladech řízení tak, že žalobkyni v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř. přiznal ve III. výroku tohoto rozsudku právo na jejich náhradu v plné výši. Náklady žalobkyně sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a jednak z odměny advokáta, která byla tvořena částkou 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé a výzva k plnění) dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. K tomu bylo dále nutno připočítat náhradu ve výši 252 Kč odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činily 2 252 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval. Soud aplikoval ustanovení § 14b advokátního tar