41 C 24/2022-47 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] u Obvodního soudu pro Prahu 5, který po právní moci usnesení ze dne 14. 12. 2021, č. j. 31 C 381/2021-23, věc postoupil soudu zdejšímu, domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 678,33 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] kterou žalovaný uzavřel dne [datum] se [právnická osoba] [anonymizováno], s.r.o. (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). V reakci na písemnou výzvu soudu k doplnění žaloby o tvrzení a důkazy, jimiž by bylo prokázáno, že před uzavřením smlouvy byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně vzala svou žalobu podáním ze dne [datum] částečně zpět, a to co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 513,79 Kč a smluvní pokuty ve výši 178,33 Kč. Nadále žalobkyně požadovala jistinu ve výši 3 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 500 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 554,25 Kč, náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč a náhradu nákladů soudního řízení. K tomu žalobkyně dodala, že žádnými důkazy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje. 2. Stanovisko žalovaného k podané žalobě ani k jejímu částečnému zpětvzetí se soudu nepodařilo zjistit. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. 3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. Účastníci byli vyzváni, zda s tímto postupem souhlasí, načež žalobkyně v rámci zpětvzetí uvedla, že s takovýmto postupem souhlasí, přičemž žalovaný na výzvu nikterak nereagoval, pročež měl soud v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že i souhlas žalovaného byl dán. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění. 4. Na základě žalobkyní předložených listin soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalovaný zaslal dne [datum] ze svého bankovního účtu na účet právní předchůdkyně žalobkyně tzv. verifikační platbu. Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli distančně smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 3 500 Kč. Žalovaný se na základě této smlouvy zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tyto poskytnuté prostředky vrátit nejpozději do 30 dnů od jejich bezhotovostního na účet žalovaného a zaplatit úroky v celkové výši 4 647,57 Kč. Žalovaný ve smlouvě mj. uvedl své kontaktní údaje včetně adresy trvalého pobytu [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. Dne [datum] převedla právní zástupkyně žalobkyně na verifikovaný účet žalovaného částku ve výši 3 500 Kč. Dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě byla (mj.) pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným vzniklá v souvislosti se smlouvou o spotřebitelském úvěru převedena na žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně pak žalovanému dne [datum] na adresu [adresa]. Následně dne [datum] vyzvala žalovaného předžalobní výzvou zaslanou na tutéž adresu uvedenou výše k úhradě dluhu též sama žalobkyně. 5. Soud se nejprve zabýval částečným zpětvzetí žaloby, které posoudil podle § 96 o. s. ř. 6. Žalobkyně ještě před zahájením jednání vzala svou žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 513,79 Kč a smluvní pokuty ve výši 178,33 Kč. Soud proto v souladu s dispoziční zásadou podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. v tomto rozsahu řízení částečně zastavil, čemuž odpovídá I. výrok tohoto rozsudku. 7. Zbývající část žalobního návrhu pak soud s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru a datum poskytnutí částky ve výši 3 500 Kč posoudil podle § 588, § 1879 a § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a podle § 2 odst. 1, § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). 8. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a shora citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobkyní je pouze částečně důvodný. Soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. O tom svědčí též tvrzení uvedené v částečném zpětvzetí žaloby, kde žalobkyně uvedla, že důkazy ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje. Soud proto podle § 588 o. z. a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] je absolutně neplatná (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo] nebo také rozsudek Okresního soudu ve [obec] ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 38 C 25/2020 a mnohé další). 9. Protože žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu platně, nebyl zde žádný právní důvod, pro který by si žalovaný mohl ponechat poskytnutou finanční částku. Žalovaný se tedy na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil o 3 500 Kč (§ 2991 o. z.). Vzhledem k tomu, že žalovaný dle nezpochybněného tvrzení žalobkyně z částky 3 500 Kč dosud ničeho nevrátil, uložil soud žalovanému ve II. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 500 Kč, a to společně se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.). Při určení počátku prodlení se splněním dluhu soud vycházel z toho, že právní předchůdkyně žalobkyně nedoložila, že by žalovaného účinně vyzvala k úhradě dluhu. Předžalobní výzva ze dne [datum] byla zaslána na adresu [adresa]. Ze samotné úvěrové smlouvy však tato adresa nevyplývala, naopak soud lustrací v centrální evidenci obyvatel zjistil, že adresa, kterou žalovaný ve smlouvě uvedl, odpovídá, resp. v době sjednání smlouvy odpovídala jeho někdejší adrese trvalého pobytu. V tomto ohledu tedy soud nemá za to, že by jej žalobkyně účinně vyzvala k plnění. Proto soud při určování počátku prodlení vycházel z okamžiku, kdy byl žalovaný vyzván ke splnění povinnosti prostřednictvím soudu, a to doručením žaloby dne [datum]. Soud tak žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení z částky 3 500 Kč až od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně, kterou žalobkyně požadovala v žalobě a kterou soud nemohl v souladu s dispoziční zásadou překročit, byť v březnu 2022 již výše zákonného úroku z prodlení byla vyšší. Patnáctidenní lhůtu k plnění soud ve II. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř. tak, aby měl žalovaný dostatek času k plnění. 10. V rozsahu zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 500 Kč za období od [datum] do [datum] pak soud žalobu ve III. výroku zamítl, neboť jak uvedeno výše, na zákonný úrok z prodlení za období před výzvou k plnění ze strany soudu neměla žalobkyně nárok. Totéž platí i pro úrok z prodlení kapitalizovaný částkou 554,25 Kč. Soud tímtéž výrokem zamítl nárok žalobkyně na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky vyčíslené ve výši 651 Kč, neboť tyto náklady plynuly z absolutně neplatné úvěrové smlouvy. 11. O nákladech řízení soud rozhodl ve IV. výroku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Procesně úspěšnější byl žalovaný, jemu však žádné náklady řízení nevznikly.