8 C 387/2021-24 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhal rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku [částka] s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Svůj návrh odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba], s. r. o., uzavřel s žalovaným [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které získal žalovaný zápůjčku ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal uhradit zapůjčenou částku nejpozději do [datum]. Této své povinnost žalovaný nedostál a s platbou se dostal do prodlení. Na žalobce přešla pohledávka za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Na dlužnou částku žalovaný ani přes upomínky ničeho neuhradil. 2. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Ze smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že došlo k uzavření dohody, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky nejpozději do [datum]. Žalovaný své povinnosti nedostál, finanční prostředky nevrátil a dostal se do prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] byl žalovaný upomínán k zaplacení dluhu. 6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu, na základě které mu byly poskytnuty finanční prostředky, které se do určitého data zavázal vrátit. Žalobce v průběhu řízení prokázal oprávněnost svého nároku, s tím, že on či jeho právní předchůdce plnili podmínky uzavřené smlouvy na rozdíl od žalovaného, který svým povinnostem nedostál. Přitom v řízení nebylo zjištěno, že by na svůj dluh žalovaný čehokoliv zaplatil, ani samotný žalovaný nárok žalobce nijak nezpochybnil. Soud tak vyšel z tvrzení žalobce a dospěl k závěru, že nárok žalobce na zaplacení uvedené částky je důvodný. Soud věc posoudil podle ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.), a uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku spolu s úrokem z prodlení stanoveným podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce je k podání žaloby aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení § 1879 o. z. Soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. třídenní lhůtu k plnění. 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití §142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z nákladů zastoupení advokátem, kdy žalobci náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši [částka] za každý úkon právní služby vykonané advokátem a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce [částka] za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé a předžalobní výzvu k plnění). Dále pak daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.). Soud přiznal náhradu nákladů řízení podle § 14b vyhlášky č. 120/2014 Sb., protože se jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení nebylo peněžité plnění, jehož tarifní hodnota by přesahovala [částka].