10 C 40/2022-62 — Okresní soud Praha-západ

1. Okresní soud Praha-západ (dále jen soud prvního stupně) shora uvedeným usnesením rozhodl o zastavení řízení (výrok I.), o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a o vrácení soudního poplatku žalobkyni ve výši [částka]. 2. V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně se domáhá zaplacení [částka] s příslušenstvím jako nesplaceného úvěru poskytnutého podle smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] a smlouvy o kontokorentu, uzavřených podle Rámcové smlouvy a jejího dodatku [číslo]. Žalobkyně v smluvním vztahu vystupuje jako poskytovatel úvěru, žalovaný jako spotřebitel. Žalovaný má bydliště na Slovensku, kde přebírá písemnosti soudu, v České republice se dlouhodobě nezdržuje. Soud prvního stupně uzavřel, že není ve věci mezinárodně příslušný, neboť žalovaný má bydliště na Slovensku a v souladu s článkem 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen nařízení [anonymizováno] I bis) měl být jako spotřebitel žalován ve státě svého bydliště. Z tohoto důvodu soud prvního stupně pro nedostatek podmínky řízení podle § 103 a § 104 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) řízení zastavil. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl podle § 146 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně procesně zavinila zastavení řízení a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Vrácení soudního poplatku odůvodnil § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. 3. Proti tomuto usnesení podala včas odvolání žalobkyně. Namítala, že závazkový vztah účastníků nelze pro účely určení mezinárodní příslušnosti podřadit pod spotřebitelské smlouvy podle článku 17 odst. 1 písm. a) – c) nařízení [anonymizováno] I bis. Smlouvy byly uzavřeny s žalovaným v České republice a finanční prostředky byly poskytnuty na bankovní účet banky se sídlem v České republice, je zřejmé, že žalobkyně nezaměřovala svou činnost na Slovensko, kde má žalovaný své bydliště. Naopak, žalovaný si sám iniciativně sjednal službu na území České republiky, stal se aktivním spotřebitelem, kterého článek 18 nařízení [anonymizováno] I bis nechrání. Smluvní vztah účastníků má bližší vztah k České republice. Příslušnost měla být posouzena podle článku 7 odst. 1 písm. b) druhá odrážka, neboť ve smyslu judikatury Soudního dvora Evropské unie je službou i poskytnutí úvěru. Mezinárodní příslušnost soudů České republiky je dána. Navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal bez nařízeného odvolacího jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ustanovení § 212 věta první, o. s. ř., jakož i přezkoumal řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 5. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se domáhá zaplacení [částka] s příslušenstvím jako nesplaceného úvěru poskytnutého žalobkyní žalovanému podle smlouvy o úvěru č. HU00293309 z [datum] a smlouvy o kontokorentu z [datum] (dodatek [číslo] k Rámcové smlouvě) k účtu č. [bankovní účet]. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný má státní příslušnost Slovenské republiky, na území České republiky se naposledy zdržoval na adrese [adresa žalovaného], kde měl v minulosti pronajatou nemovitost (tuto adresu potvrdil i při uzavření smlouvy o kontokorentu z [datum]), kde se ale již několik let nezdržuje a soudu se na ní nepodařilo žalovanému písemnosti doručit. Žalovaný není vedený v informačním systému základních registrů ČR. V době uzavření smlouvy o úvěru byl žalovaný zaměstnán u [právnická osoba] [právnická osoba], se sídlem v [obec] na dobu určitou do [datum] a u [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] (všechny sídlem v České republice) do [datum], v současné době nebyla zjištěna na území České republiky žádná výdělečná činnost žalovaného, ani zde nepobírá důchod. Žalovanému byla doručena žaloba s výzvou k vyjádření na Slovensko na adresu [adresa], písemnosti si osobně převzal. K žalobě se nevyjádřil a žádnou aktivitu v řízení neprojevil. 6. Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví (§ 104 odst. 1 věta první o. s. ř.). 7. Podle článku 4 odst. 1 nařízení [anonymizováno] I bis, nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. 8. Podle článku 5 odst. 1 nařízení [anonymizováno] I bis osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. 9. Podle článku 7 odst. 1 osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována písm. a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; podle písm. b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. 10. Podle článku 17 odst. 1 nařízení [anonymizováno] I bis ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7: a) jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky; b) jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí, nebo c) ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. 11. Podle článku 18 odst. 2 nařízení [anonymizováno] I bis smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Od ustanovení tohoto oddílu je možné se odchýlit pouze dohodou: 1) uzavřenou po vzniku sporu; 2) umožňující spotřebiteli zahájit řízení u jiných soudů než těch, které jsou uvedeny v tomto oddíle, nebo 3) uzavřenou mezi spotřebitelem a jeho smluvním partnerem, kteří mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt v témže členském státě, jestliže tato dohoda zakládá příslušnost soudů tohoto členského státu, ledaže by taková dohoda nebyla podle práva tohoto členského státu přípustná (článek 19 nařízení [anonymizováno] I bis). 12. Podle článku 26 odst. 1 nařízení [anonymizováno] I bis není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. 13. Podle článku 28 odst. 1 nařízení [anonymizováno] I bis pokud je žalovaný, který má bydliště v jednom členském státu, žalován před soudem jiného členského státu, a řízení před tímto soudem se neúčastní, prohlásí soud bez návrhu, že není příslušný, nevyplývá-li jeho příslušnost z tohoto nařízení. 14. V dané věci z dosavadních skutkových tvrzení i předložených listinných důkazů plyne, že právním důvodem vzniku závazku byla smlouva o úvěru. S ohledem na povahu účastníků (žalovaný vystupoval při uzavření smlouvy jako spotřebitel, neboť smlouva se netýkala jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti) bylo nutno zabývat se nejdřív možností aplikace pravidel příslušnosti pro spotřebitelské smlouvy, upravených v článcích 17 – 19 nařízení [anonymizováno] I bis, které určují výlučnou příslušnost ve věcech některých spotřebitelských smluv a mají přednost před posouzením příslušnosti podle § 7 odst. 1 nařízení [anonymizováno] I bis. V případě spotřebitelských smluv splňujících předpoklady článku 17 bodu 1 písm. a) – c) nařízení [anonymizováno] I bis, může být podle článku 18 bod 2 nařízení Brusel I bis žaloba podána proti spotřebiteli (s výjimkami stanovenými v článku 19 nařízení [anonymizováno] I bis) pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště (tzv. pravidlo výlučné příslušnosti). Pojem bydliště spotřebitele musí být vykládán tak, že označuje bydliště spotřebitele ke dni podání žalob