16 C 220/2023-20 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tak, že dne [datum] došlo mezi účastníky k uzavření smlouvy o podnikatelském úvěru. Žalované byl poskytnut na základě této Smlouvy úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] ve lhůtě do [datum], tuto povinnost však do dnešního dne nesplnila. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu, žalovaná však na výzvu k úhradě nereagovala a ničeho neuhradila. 2. Stanovisko žalované k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. 3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění. 4. Na základě žalobkyní předložených listin soud zjistil následující skutkový stav věci, podle něhož žalobkyně poskytla žalované jako podnikateli na základě smlouvy uzavřené dne [datum] úvěr ve výši [částka], a to na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala úvěr splatit společně s poplatkem ve výši [částka] nejpozději do [datum]. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu dne [datum]. 5. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle § [číslo], § 1968 a § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru. 6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které jí žalobkyně poskytla finanční prostředky a ty se žalovaná zavázala za určitých podmínek žalobkyni vrátit. Žalobkyně v průběhu řízení prokázala oprávněnost svého nároku, s tím, že plnila podmínky uzavřené smlouvy na rozdíl od žalované, která svým povinnostem nedostála. Přitom v řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by žalovaná na svůj dluh zaplatila něčeho nad rámec tvrzení žalobkyně s tím, že samotná žalovaná nárok žalobkyně nijak nezpochybnila. Soud tak vyšel z tvrzení žalobkyně o rozsahu poskytnutého plnění ze strany žalované a dospěl k závěru, že nárok na zaplacení uvedené částky je důvodný. Soud tedy rozhodl tak, jak je shora uvedeno a žalobě v plném rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění byla určena třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. O nákladech řízení soud rozhodl ve II. výroku tohoto rozsudku tak, že úspěšné žalobkyni v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na jejich náhradu. Náklady žalobkyně sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a jednak z odměny advokáta, která byla tvořena částkou [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, sepis návrhu ve věci samé a výzva k plnění) dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) a paušální náhradou hotových výdajů ve výši [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. K tomu bylo dále nutno připočítat náhradu ve výši [částka] odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činily [částka]. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.