16 C 249/2023-95 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala u zdejšího soudu vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni shora uvedenou částku s příslušenstvím. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne [datum] uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy pak žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši [částka] bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný se dle smlouvy zavázal žalobkyni zaplatit poskytnutou jistinu spolu s příslušenstvím do [datum]. Žalovaný se smluvními ujednáními neřídil a sjednané splátky nehradil řádně a včas. Žalovaný za celou dobu trvání smluvního vztahu nezaplatil žalobkyni ničeho, a to ani na základě předžalobní výzvy k plnění. Žalobkyně v rámci žaloby požadovala částku [částka] sestávající z dlužné jistiny ve výši [částka], poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka]; dále zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. 3. na jednání konané dne [datum] se zástupce žalovaného omluvil a požádal o jednání bez jeho přítomnosti. Žalovaný se bez omluvy nedostavil, třebaže předvolání na jednání mu bylo řádně doručeno. 4. Na základě žalobkyní předložených listin soud zjistil následující skutkový stav věci, podle něhož mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši [částka] bezhotovostním převodem na účet žalovaného, které se žalovaný spolu s příslušenstvím zavázal jednorázově uhradit do [datum] (důkaz: smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru). Žalobkyně zaslala bezhotovostním převodem dne [datum] na účet žalovaného částku ve výši [částka] (důkaz: přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Jelikož žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, zaslala žalobkyně žalovanému dne [datum] předžalobní výzvu k plnění, v níž jej vyzvala k zaplacení dlužné jistiny včetně kapitalizovaného příslušenství v úhrnné výši [částka] nejpozději do tří dnů (důkaz: výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum], podací lístek). 5. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v tehdy rozhodném znění (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném ke dni čerpání finančních prostředků, tj. ke dni [datum]. 6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěru bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výši úroku z prodlení pak upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Na základě shora uvedeného zjištěného skutkového stavu věci a výše citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že nárok uplatněný žalobkyní je pouze částečně důvodný. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně bezhotovostním převodem zaslala na účet žalovaného částku ve výši [částka] Smlouva, na základě které tak žalobkyně učinila, byla smlouvou o spotřebitelském úvěru. Podle zjištěného skutkového stavu věci žalobkyně v rozporu s § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, jako bylo její povinností dle citovaného zákona. Žalobkyně předložila toliko výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba] a dokument s názvem„ Identifikované příjmy“, které nebyly opatřeny ani podpisem žalovaného. Soud proto tyto nepovažoval za důvěryhodné. Dále žalobkyně předložila výpis z účtu žalovaného dokazující jeho příjmy a výdaje, ze kterého vyplývá, že příchozí platby na účet žalovaného dosahovaly částky [částka] až [částka] a žalovanému byly v období od [datum] do [datum] poskytnuty tři úvěry v celkové výši [částka]. Žalobkyně však nepředložila výpisy z příslušných registrů, skóringový model o schopnosti splácet, apod. Lze přitom odkázat například na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], z něhož plyne, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr. Pouhé doplnění čísel do formuláře žádosti o úvěr nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně nikterak nedoložila, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, příjmy a výdaje žalovaného uvedené ve výpisu z běžného účtu není v mnoha případech možné blíže identifikovat, žalobkyně nedoložila potvrzení o výši příjmů žalovaného od jeho zaměstnavatele, popř. daňové přiznání žalovaného, nedoložila, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného v registrech. Nesplnění povinnosti posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele je pak sankcionováno absolutní neplatností smlouvy, k níž soud musí (navzdory formulaci druhé a třetí věty ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v rozhodném znění) přihlédnout z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo]). S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru zde tedy nebyl dán žádný právní důvod, pro který si žalovaný mohl poskytnutou finanční částku ponechat. Žalovaný se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o [částka] (§ 2991 o. z.), přičemž žalobkyni nevrátil ničeho, proto soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni z titulu bezdůvodné obohacení částku [částka], a to společně se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.). Při určení splatnosti dluhu soud vycházel z toho, že žalovaný byl prokazatelně vyzván k zaplacení dluhu (resp. částky vyšší) výzvou ze dne [datum], odeslanou téhož dne a dle domněnky dle § 573 o. z. došlou žalovanému dne [datum] Lhůta k zaplacení pak v této výzvě byla stanovena jako třídenní, tedy do [datum]. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení, a to ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., přičemž neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. 13. Ve zbývající části pak soud žalobu zamítl, čemuž odpovídá II. výrok tohoto rozsudku. 14. O nákladech řízení soud rozhodl ve