16 C 261/2023-25 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne [datum] uzavřel s žalobkyní smlouvu o kontokorentním úvěru (dále jen„ smlouva“), v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr k běžnému účtu žalovaného č. [bankovní účet] až do výše úvěrového limitu [částka] a žalovaný se zavázal dodržet smluvní podmínky, udržovat na účtu kreditní obrat a nepřekročit povolený limit. Žalobkyně svůj závazek splnila a dne [datum] umožnila žalovanému poskytnutý úvěr na běžném účtu čerpat. Žalovaný v rámci tohoto smluvního vztahu vystupoval jako podnikatel, a tudíž žalobkyně neměla povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný však překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Žalobkyně převedla dne [datum] debetní zůstatek ve výši [částka] z běžného účtu na nově zřízený úvěrový účet. Žalovaný dlužnou částku řádně a včas nesplácel. Ke dni [datum] byla dlužná částka zesplatněna. Žalobkyně v rámci žaloby požadovala částku [částka] a smluvní úrok z prodlení ve výši 30 % z dlužné částky od [datum] do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně proto zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění, i ta se však dle tvrzení žalobkyně minula účinkem, když žalovaný i přesto na svůj dluh ničeho dalšího nezaplatil. 2. Stanovisko žalovaného k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z listinných důkazů, které předložila na podporu svých tvrzení. 3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. Na základě žalobkyní předložených listin soud zjistil následující skutkový stav věci, podle něhož žalovaný dne [datum] uzavřel s žalobkyní smlouvu o kontokorentním úvěru (dále jen„ smlouva“), v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr k běžnému účtu žalovaného č. [bankovní účet] až do výše úvěrového limitu [částka] a žalovaný se zavázal dodržet smluvní podmínky, udržovat na účtu kreditní obrat a nepřekročit povolený limit (důkaz: smlouva o kontokorentním úvěru [anonymizována dvě slova], produktové podmínky komerčního bankovnictví, sazebník poplatků, úrokový lístek komerčního bankovnictví). Žalobkyně svůj závazek splnila a dne [datum] umožnila žalovanému poskytnutý úvěr na běžném účtu čerpat. Žalovaný v rámci tohoto smluvního vztahu vystupoval jako podnikatel, a tudíž žalobkyně neměla povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný však překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu (důkaz: výpis z běžného účtu). Žalobkyně převedla dne [datum] debetní zůstatek ve výši [částka] z běžného účtu na nově zřízený úvěrový účet (důkaz: výpis z úvěrového účtu). Žalovaný dlužnou částku řádně a včas nesplácel. Ke dni [datum] byla dlužná částka zesplatněna (důkaz: výpověď smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne [datum]). Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně proto zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění, i ta se však dle tvrzení žalobkyně minula účinkem, když žalovaný i přesto na svůj dluh ničeho dalšího nezaplatil (důkaz: předžalobní výzva, podací lístek). 5. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru, tj. ke dni [datum]. 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 8. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. S ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a zjištěný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Účastníci spolu uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky spolu s úrokem formou měsíčních splátek vrátit. Zatímco žalobkyně veškeré své zákonné i smluvní povinnosti splnila a poskytla žalovanému úvěrový limit ve výši [částka], žalovaný však překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Žalobkyně převedla dne [datum] debetní zůstatek ve výši [částka] z běžného účtu na nově zřízený úvěrový účet. Žalovaný však žalobkyni na svém dluhu ničeho nehradil, načež žalobkyni nezbylo než prostřednictvím svého zástupce žalovaného předžalobně upomenout k zaplacení dlužné částky. Jelikož však žalovaný ani nadále na svém dluhu ničeho nezaplatil, je v prodlení. Na svou obranu přitom žalovaný neuvedl nic, čím by nárok žalobkyně jakkoli zpochybnil. Soud proto I. výrokem tohoto rozsudku žalobě v plném rozsahu vyhověl s tím, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] společně se smluvním úrokem z prodlení ve výši 30 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., přičemž neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. 10. O nákladech řízení soud rozhodl ve II. výroku tohoto rozsudku tak, že úspěšné v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na jejich náhradu ve výši [částka]. Náklady žalobkyně sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a jednak z odměny advokáta, která byla tvořena částkou [částka] za 3 úkony právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé a výzva k plnění) dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), paušální náhradou hotových výdajů ve výši [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. K tomu bylo dále nutno připočítat náhradu ve výši [částka] odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činily [částka]. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.