18 C 283/2023-53 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení výše uvedené částky. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč Smlouvou byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s nezaplacením ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru. Žalobou požaduje žalobkyně smluvní pokutu za období od [datum] do [datum] ve výši 16 864,72 Kč. Žalovaný přes upomínky neuhradil z této částky ničeho. Na výzvu soudu sdělila žalobkyně, že před uzavřením úvěrové smlouvy byla ověřována úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, a to následujícím způsobem. Osoba žalovaného byla lustrována v dostupných registrech, byla ověřena úvěrová historie žalovaného. Žalovaný doložil pracovní smlouvu, ze které byl zjištěn příjem ve výši 24 000 Kč měsíčně čistého. [ulice] náklady žalovaného činí 7 183 Kč. Žalovaný uvedl částku 2 000 Kč jako náklady na bydlení a co se týká dalších nákladů, vycházel z životního a existenčního minima ve výši 3 410 Kč. Dále byla započítána částka 1 773 Kč, představující měsíční splátku souběžné úvěrové smlouvy. Žalovaný měl tedy volné zdroje ke splácení ve výši 15 817 Kč, což bylo vyhodnoceno jako dostačující a žalovanému byl úvěr poskytnut. 2. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil. 3. Soud jednal v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání nedostavil, neomluvil se ani nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl řádně a včas k jednání předvolán (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím závěrům o skutkovém stavu. 5. Mezi žalovaným a žalobkyní došlo dne [datum] k uzavření dohody označené jako smlouva o úvěru. V této dohodě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 60 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu se sjednaným úrokem v předepsaných měsíčních splátkách. Úroková sazba činí 95,91 % ročně. Celkem má žalovaný zaplatit 236 064 Kč. Článkem 6.5 smlouvy se žalovaný zavázal pro případ prodlení s placením uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru až do jejího zaplacení s tím, že souhrn všech ze strany žalobce uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však 200 000 Kč (důkaz: návrh na uzavření smlouvy, smlouva o úvěru ze dne [datum], prohlášení klienta ze dne [datum], předsmluvní formulář). Žalovaný uvedl, že jeho příjmy ze zaměstnání činí 24 000 Kč čistého měsíčně, náklady na bydlení činí 2 000 Kč měsíčně, ostatní splátky u žalobkyně činí 1 773 Kč a dále je zahrnuta částka životního minima ve výši 3 410 Kč. Celkové výdaje tak činí 7 183 Kč. [příjmení] zdroje tak činí 15 817 Kč po započtení rezervy 1 000 Kč. Žalovaný je ženatý, avšak nežije s manželkou ve společné domácnosti, má středoškolské vzdělání s maturitou a vlastní bydlení (důkaz: hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru, karta klienta, hodnocení CBS skóre). Z pracovní smlouvy uzavřené s žalovaným jako zaměstnancem soud zjistil, že je zaměstnán na dobu neurčitou (důkaz: pracovní smlouva ze dne [datum]). Příjem žalovaného ze zaměstnání za období listopadu a prosince 2019 činil 23 732 Kč, 39 360 Kč čistého. Z historie transakcí na osobním účtu žalovaného soud zjistil, že v březnu a dubnu 2018 byla na účet připsána částka cca 20 000 Kč měsíčně od [anonymizováno] služeb [právnická osoba] (důkaz: výplatní pásky, záznamy o platbách ze dne [datum] a [datum], historie transakcí na osobním účtu žalovaného). V registru [příjmení] má žalovaný evidovanou částku po splatnosti ve výši 2 884 Kč (důkaz: výpis záznamů z registru [příjmení]). Žalovanému byla vyplacena žalobkyní částka 60 000 Kč dne [datum]. Žalovaný uhradil na dluh částku 14 950 Kč, částka 198 894 Kč byla vymožena v exekuci JUDr. [jméno] [příjmení] (důkaz: karta klienta k č. smlouvy [číslo]). Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 26. 4. 2021 č.j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 87 792 Kč s příslušenstvím, představující smluvní pokutu dle téže smlouvy do [datum] (důkaz: rozsudek zdejšího soudu). 6. Soud věc s ohledem na období poskytnutí finančních prostředků posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Zde je třeba uvést, že v případě této neplatnosti jde i při subsidiární aplikaci o.z. o neplatnost absolutní, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. § 588 o.z.). Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele (srov. rozsudek [anonymizováno] dvora ze dne [datum] C - [číslo]). 11. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv a dospěl k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobkyně sice na výzvu soudu doložila metodiku, jakou úvěruschopnost spotřebitelů zkoumá, doložila pracovní smlouvu a doklady o vyplacení mzdy, z čehož byl zjištěn příjem žalovaného odpovídající jeho prohlášení, avšak žalobkyně rezignovala na zjišťování a posuzování výdajů žalovaného, kdy v tomto ohledu se spokojil pouze s tvrzením žalovaného ohledně jeho výdajů, které navíc vyčíslil pouze náklady na bydlení ve výši 2 000 Kč měsíčně. I s ohledem na tyto neúplné údaje měla žalobkyně postupovat obezřetněji a požadovat řádné doložení všech žalovaným uváděných skutečností, zejména tedy doložení výdajů žalovaného (např. nájemní smlouvou, výpisem z účtu atp.), což se však v projednávaném případě nestalo. Soud tedy uzavřel, že předmětná dohoda je absolutně neplatná ve smyslu výše uvedeným ustanovení a neplatná jsou tak všechna její ustanovení, včetně ustanovení sjednávající smluvní pokutu. 12. Nad rámec výše uvedeného soud nemohl nepřihlédnout ke všem okolnostem dané věci. Žalovanému byla poskytnuta částka 60 000 Kč, zavázal se žalované vrátit částku 236 064 Kč, roční úrok byl sjednán ve výši 95,61 %. Soud nepochybuje o tom, že úrok v takové výši je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 o.z. zcela zjevně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, a to i za zohlednění toho, že v případě nebankovních subjektů je možné tolerovat vyšší úrokovou sazbu zejména s přihlédnutím k vyšší míře rizika nesplacení poskytnuté půjčky. Ani zde ale nemůže být míra úroku bezbřehá a zcela neúměrná, jako v této věci. Jak bylo tvrzeno žalobkyní a vyplynulo i z listinných důkazů, žalovaný navíc žalobkyni již celou jistinu vrátil, respektive zaplatil 14 950 Kč a částka 198 894 Kč byla vymožena v exekuci. I při zohlednění případných nákladů exekutora, bylo žalobkyni z titulu uzavřené smlouvy o úvěru vyplaceno plnění, bohatě převyšující jistinu. Soud by i z tohoto pohledu považoval další navyšování dlužných částek v důsledku neustále rostoucí smluvní pokuty za nemravné. Soud proto ze všech výše uvedených důvodů žalobu v plném rozsahu zamítl. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o.s.ř. za použití § 142 odst.