18 C 319/2023-26 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši celkem 24 180 Kč nejpozději do [datum] Smlouva byla uzavřena na základě žalovanou vyplněné žádosti prostřednictvím internetových stránek [webová adresa]. S ohledem na prodlení na straně žalované vzniklo žalobkyni, resp. právní předchůdkyni žalobkyně, v souladu s ujednáním smluvních stran právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni, a to smlouvou ze dne [datum] s tím, že změna v osobě věřitele byla žalované oznámena. Žalovaná neuhradila svůj dluh ani přes výzvy strany žalující. V reakci na výzvu soudu pak žalobkyně sdělila, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalované úvěr splácet a proto bere svoji žalobu co do částky 6 212 Kč, představující kapitalizovaný úrok ve výši 4 280 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 932 Kč. Žalovaná uhradila žalobkyni částku 8 500 Kč, žalobkyně proto požaduje nadále uhrazení částky 11 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky. 2. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání. 3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 4. Výrokem I. rozsudku soud rozhodl v souladu s § 96 odst. 2, 4 o.s.ř. o zastavení řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby. 5. Na základě listinných důkazů dospěl soud k následujícím závěrům o skutkovém stavu relevantnímu pro následné právní posouzení věci: 6. Dne [datum] došlo mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně k uzavření dohody označené jako smlouva o úvěru, a to platnou a účinnou ve znění smlouvy ze dne [datum]. V této dohodě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 4 180 Kč nejpozději do [datum] (důkaz: smlouva o úvěru ze dne [datum], smlouva o úvěru ze dne [datum], verifikační platba – výpis z účtu). Nedílnou součást smlouvy tvoří [ulice] podmínky smlouvy o úvěru (důkaz: obchodní podmínky pro poskytování úvěrů splatných jednorázově). Pro případ prodlení s platbou byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a rovněž povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Žalobkyně poskytla žalované sjednanou částku 20 000 Kč (důkaz: výpisy z běžného účtu). Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne [datum], a to ke dni [datum] (důkaz: rámcová smlouva o postoupení pohledávek, příloha smlouvy o postoupení pohledávek). Žalovaná byla o postoupení pohledávky informována dopisem ze dne [datum], který jí byl odeslán [datum] (důkaz: oznámení o postoupení pohledávky, podací arch). Naposledy byla žalovaná k úhradě svého dluhu vyzvána předžalobní upomínkou odeslanou zástupcem žalobkyně dne [datum] (důkaz: předžalobní upomínka, podací arch). Na svůj dluh uhradila žalovaná celkem částku ve výši 8 500 Kč. 7. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření dohody ze dne [datum] podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“), a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť tuto dohodu uzavírala právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel. 8. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Zde je třeba uvést, že v případě této neplatnosti jde i při subsidiární aplikaci o.z. o neplatnost absolutní, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. § 588 o.z.). Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele (srov. rozsudek [anonymizováno] dvora ze dne [datum] C - [číslo]). Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně (resp. právní předchůdkyně žalobkyně) s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv. Žalobkyně sama uvedla, že důkazy k ověření úvěruschopnosti žalované nedisponuje a svoji žalobu vzala v návaznosti na tuto skutečnost z části zpět. Řízení bylo částečně zastaveno v důsledku zpětvzetí žaloby, avšak i nebýt tohoto úkonu, soud by žalobě v plném rozsahu nevyhověl. Smlouva o úvěru uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je absolutně neplatná, jelikož právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované, respektive žalobkyně netvrdila ani neprokázala žádné skutečnosti, které by svědčily o opaku. Neplatné jsou pak i nároky plynoucí ze smlouvy, jako je smluvní pokuta a úrok z prodlení, odvozený od splatnosti sjednané smlouvou. 12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Jelikož bylo v projednávané věci prokázáno, že žalovaná částku ve výši celkem 20 000 Kč obdržel, avšak vrátila pouze částku ve výši 8 500 Kč, obohatila se proto co do rozdílu uvedených finančních částek, tedy co do částky 11 500 Kč, na úkor žalobkyně. Žalobkyně má proto nárok na vrácení této částky, a to včetně zákonného úroku z prodlení od [datum] do zaplacení (§ 1970 o.z). Splatnost dluhu soud určil podle § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalobkyně prokázala, že žalovanou vyzvala k vrácení přenechaných peněz až dopisem, který jí byl odeslán dne [datum]. Dle § 573 o. z. se má za to, že dopis je doručen třetí pracovní den po odeslání. Výzva byla tedy žalovanému doručena dne [datum]. Žalovaná tak byla povinna zaplatit dlužnou částku nejpozději dne [datum] (§ 1959 o.z.). Protože svou povinnost nesplnila, dostala se následujícího dne do prodlení. Žalobě bylo vyhověno i co do požadovaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jejichž výši považuje soud za přiměřenou. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl. 14. Žalobkyně i žalovaná měla v řízení částečný úspěch. Žalobkyni bylo vyhověno co do výše 11 500 Kč a úroku z prodlení, který ke dni vydání rozsudku činí 1 129,52 Kč a částky 217 Kč, žalovaná měla úspěch co do částky, pro které bylo řízení zastaveno, nikoli pro chování žalované, tj. co do částky 6 212 Kč, úroku z prodlení ve výši 793,97 Kč a úroku z prodlení, který ke dni vydání rozsudku činí 1 214,58 Kč. Žalobkyně měla tedy úspěch ve věci co do částky 12 846,52 Kč, tj. 61 %, žalovaná pak co co částky 8 220,55 Kč, tj. do 39 %. Žalobkyni proto jako z větší části úspěšnému účastníku náleží podle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu náklad