18 C 55/2023-17 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo uloženo žalovanému zaplatit výše uvedenou částku s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvou o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 31 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s poskytnutým úvěrem částku 33 578 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků, poplatek za zpravování zápůjčky a další péči o zákazníka a pojistné. Žalovaný se však s placením smluvených splátek dostal do prodlení. Ke dni [datum] činila výše dlužné jistiny 27 638,04 Kč a dlužného poplatku 24 191,96 Kč. Žalovaný uhradil celkem 11 200 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 27 638,04 Kč a dlužného poplatku ve výši 24 191,96 Kč. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne [datum]. Žalovaný přes výzvy dlužnou částku neuhradil. 2. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání. 3. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil. 4. Na základě předložených listin dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru. Dne [datum] došlo mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným k uzavření smlouvy označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalovanému byla poskytnuta částka 31 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru zaplatit poplatek ve výši 30 482 Kč, který je tvořen úrokem ve výši 18 214 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 12 268 Kč. Dále bylo sjednáno pojistné ve výši 3 096 Kč. Celková dlužná částka ve výši 64 578 Kč měla být žalovaným hrazena ve 24 splátkách. Roční procentní sazba nákladů činí 110,5 % a úroková sazba byla sjednána za dobu trvání smlouvy 49 % ročně. Uvedený souhrnný poplatek není ve smlouvě ani smluvních podmínkách blíže definován a není zřejmé, jakou konkrétní činnost zahrnuje. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky, ze kterých soud zjistil podrobnou úpravu práv a povinností smluvních stran (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru a smluvními podmínkami smlouvy). Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila majetkovou situaci žalovaného prostřednictvím údajů, které žalovaný uvedl ve smlouvě a v kartě zákazníka při vyplňovaná žádosti o spotřebitelský úvěr. V té žalovaný uvedl, že je zaměstnaný na hlavní pracovní poměr s čistým příjmem ve výši 30 000 Kč, dalších 7 000 Kč tvoří jeho další příjem. Výdaje odhadl žalovaný na 3 500 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl, že má další zápůjčku u jiné společnosti a nemá bankovní účet. Je rozvedený a žije v nájemním bydlení (prokázáno kartou zákazníka). Dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl o změně v osobě věřitele písemně informován oznámením ze dne [datum] a zároveň byl vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od obdržení výzvy (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy – seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení ze dne [datum], podací lístek z [datum]). Žalobkyně žalovaného upomínala o zaplacení dlužné částky rovněž předžalobní výzvou ze dne [datum] (prokázáno předžalobní výzvou, podacím lístkem). 5. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o.z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. 7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. V daném případě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 31 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal tuto částku vrátit a zaplatit poplatek ve výši 33 578 Kč včetně pojištění. Celkovou částku ve výši 64 578 Kč byl žalovaný povinen uhradit ve 24 měsíčních splátkách. 13. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o.z. Závazek žalovaného byl smlouvou koncipován tak, že právní předchůdkyni žalobkyně zaplatí jistinu půjčky a dále kapitalizovaný úrok a poplatek za zpracování zápůjčky a další péči o zákazníka. Tato činnosti není smlouvou ani smluvními podmínkami blíže definována, není zřejmé, jakou konkrétní činnost zahrnuje. Ze smlouvy ani smluvních podmínek nevyplývá, že by měla žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně vyvíjet jakoukoli jinou, než zcela běžnou administrativní činnost nutně související s každým úvěrem či zápůjčkou, kterou musí běžně vykonávat každý poskytovatel zápůjčky či úvěru. Soud má proto za to, že poplatky účtované předmětnou smlouvou ani neodpovídají skutečným nákladům, které musí věřitel v souvislosti s uzavíráním smlouvy vynaložit. Svou podstatou představují požadované poplatky kapitalizovaný úrok. Soud tak uzavřel, že sjednané poplatky je třeba hodnotit jako úplatu za půjčení peněz, což je definice smluvního úroku. Tento závěr podporuje i rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18.2.2003 sp.zn. 28 Co 33/2003. 14. Při výši jistiny 31 000 Kč se pak soud zabýval tím, zda požadovaný úrok není úrokem nepřiměřeným, tedy, zda jeho výše není v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z. Za takový je třeba považovat úrok ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V daném případě představuje úrok 54 % jistiny půjčky ročně. V případě nebankovních subjektů je předpoklad, že výše úrokové sazby bude vyšší než u subjektů bankovních, zejména s přihlédnutím k vyšší míře rizika nesplacení poskytnuté půjčky. Avšak ani zde nemůže být míra úroku bezbřehá a zcela neúměrná. Neúměrnost sjednaného úroku dokresluje i výše roční procentní sazby nákladů, přičemž právě roční procentní sazbu nákladů je vhledem ke standardizovanému způsobu jejího výpočtu považovat za vypovídající a transparentní srovnávací ukazatel z hlediska celkové ceny spotřebitelského úvěru v rámci Evropské unie. Jako takový proto soud hodnotí sjednaný kapitalizovaný úrok, označený smlouvou vedle úroku za půjčené peněžní prostředky jako poplatek, za odporující dobrým mravům ve smyslu § 580 o. z. 15. Právní předchůdkyně žalobkyně tak staví své podnikání na zjevně neobvykle vysoké úrokové sazbě úroku z úvěru, a to i poté, co se Nejvyšší soud opakovaně vyjádřil k nemravnosti výše sazby úroků. Jinými slovy právní předchůdkyně žalobkyně staví model svého podnikání ve sféře poskytování rizikových úvěrů na tom, že ti klienti, kteří plní její podmínky (platí excesivně vysoký úrok z úvěru) a generují právní předchůdkyni žalobkyně vysoký zisk, vyvažují její ztráty z nesplácených ri