22 C 37/2022-125 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 a postoupenou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 24 měsíčních splátkách ve výši [částka] a smluvní úrok byl 6,9 % ročně. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splácením více než dvou splátek, žalobkyně dopisem ze dne 23. 11. 201 úvěr ke dni [datum] zesplatnila. 2. V reakci na písemnou výzvu soudu ze dne [datum] k doplnění žaloby o důkazy, jimiž by bylo prokázáno, že před uzavřením smlouvy byla s odbornou péčí posouzena úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že žalovaný na žádosti uvedl příjem [částka], což zaměstnanec zkontroloval na základě příchozích transakcí klienta. Podle výpisů z účtu klienta částka odpovídala průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Žalovaný v žádosti uvedl výdaje [částka], a proto žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného podle interního ekonomického modelu na částku [částka] vycházející ze životního minima a normativních nákladů na bydlení. Z interních systémů žalobkyně zjistila, že žalovaný čerpá též další úvěry. 3. Stanovisko žalovaného k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit, neboť žalovaný na příslušnou výzvu soudu nereagoval. 4. Na základě provedeného dokazování soud učinil tato skutková zjištění: 5. Z úvěrové smlouvy soud zjistil, že výše úvěru byla [částka] s tím, že žalovaný požádal, aby se částka zaslala na jeho bankovní účet č. [bankovní účet]. 6. Z SMS potvrzení plyne, že žalovaný smluvní podmínky akceptoval. 7. Z oznámení o právním zastoupení ze dne [datum] a výzva k úhradě dluhu a podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení žalované částky. Dne [datum] byla výzva žalovanému odeslána. 8. Z poslední výzva k uhrazení dlužné částky/odstoupení od smlouvy ze dne [datum] k němu soud zjistil, že před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. 9. Z historie úvěru soud zjistil, že žalovaný žalobkyni uhradil celkem [částka]. 10. Z potvrzení o příchozí transakci soud zjistil, že částka [částka] byla žalovanému poskytnuta. 11. Z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný nepravidelně popíral příjem ze zaměstnání, ale zároveň mu často byla vyplácena [anonymizováno] od [anonymizováno] a dávky od Úřadu práce. 12. K tvrzení, že žalobkyně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalovaného, soud provedl následující žalobkyní předložené listiny: 13. Z žádosti o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že má příjem [částka] a žádné osobní náklady na bydlení. 14. Z výpisu z registru soud zjistil, že žalovaný již čerpal jiné úvěry. 15. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož došlo mezi žalobkyní a žalovaným k uzavření smlouvy, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému částku ve výši [částka], přičemž žalovaný vrátil částku [částka]. Žalobkyně posuzovala příjmy žalovaného pouze z výpisu z jeho účtu. Z předložených listinných důkazů nijak nevyplynulo, že by žalobkyně jakkoli ověřovala výdaje žalovaného, neboť to žalovaný v žádosti nijak netvrdil a žalobkyně jeho výdaje ani nijak neověřovala. 16. Soud věc s ohledem na období poskytnutí finančních prostředků posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 17. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 19. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 21. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 22. Soud na základě zjištěného skutkového stavu věci a shora citovaných zákonných ustanovení dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobkyní je pouze částečně důvodný. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky, a to na základě smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel jako spotřebitel, přičemž tato smlouva podléhá právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru. Soud se proto zabýval otázkou, zda žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného coby spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv. 23. Po zvážení shora uvedeného skutkového závěru dospěl v projednávané věci k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobkyně sice učinila kroky k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, nepostupovala však s odbornou péčí ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Pokud jde o příjmy žalovaného, ty žalobkyně ověřovala pouze výpisem z účtu žalovaného, což však není dostačující. Takový důkaz totiž nepředstavuje dostatečný podklad mj. i z toho důvodu, že z něho plyne, že příjmy žalovaného z pracovního poměru byly nepravidelné, kdy po nezanedbatelnou část sledovaného období mu byla vyplácena nemocenská od [anonymizováno] a dávky od [anonymizována dvě slova]. Podstatnější však je, že žalobkyně již vůbec neověřovala výdaje žalovaného, přičemž ohledně výdajů od žalovaného nezískala ani žádná tvrzení. V žádosti nejsou uvedeny žádné výdaje žalované jako například na bydlení a stravu (tedy i výdaje„ obligatorní“), tím spíše pak nejsou uvedeny další běžné výdaje například na dopravu a volný čas, přičemž argument, že žalovaný na tyto činnost neposkytoval žádné výdaje nelze rozumně přijmout. Naopak, pokud nebyl tento údaj v žádosti vyplněn, měla to být pro žalobkyni indicie vedoucí k detailnějšímu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. V podání k výzvě soudu ze dne [datum] (tedy až ex post v tomto řízení, ačkoli měla tuto povinnost splnit v době poskytnutí úvěru) pak žalobkyně vycházela z výdajů vypočtených z ekonomického modelu, avšak pouze z tohoto nelze vycházet. Pokud totiž měla žalobkyně dostát svých povinností a měla zkoumat výdaje žalované s odbornou péčí, musela jeho reálné výdaje ověřovat a skutečně posuzovat. Lze přitom odkázat například na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], z něhož plyne, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr. Pouhé doplnění čísel do formuláře žádosti o úvěr, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Úvěruschopnost žadatelů o úvěr je třeba posuzovat v celkovém kontextu, nikoli pouze s ohledem na jeden dílčí dluh, protože smyslem a účelem zkoumání úvěruschopnosti je prevence proti zadlužování dlužníků (spotřebitelů), jak plyne z rozsudku Krajského soudu [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Lze proto uzavřít, že na základě úkonů, které měly směřovat k ověření úvěruschopnosti žalovaného, nemohla žalobkyně reálně ověřit úvěruschopnost žalovaného a zjistit, jakou částku je žalovaný skutečně s