36 C 274/2022 — Okresní soud Praha-západ

Žalobce se po žalované domáhal zaplacení 20821 Kč s příslušenstvím, protože nesplnila beze zbytku peněžité závazky z úvěrového vztahu, založeného smlouvou z [datum], v jehož rámci získala úvěr [anonymizována dvě slova]. Kč za poplatek [částka], a za další poplatky, sjednané odkazem na sazebník. Součástí smluvních ujednání bylo právo žalobce požadovat po žalované smluvní pokutu při prodlení se splácením úvěru, a to [částka]. Dluh 20821 Kč se stává s neuhrazené jistiny [anonymizována dvě slova]. Kč, úroků [částka], nákladů předsoudního vymáhání [částka], smluvních pokut [částka], a různých poplatků. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, vyšel žalobce ze zjištění jejích příjmů, nahlížel též do nebankovního registru klientských informací, a pokud jde o její výdaje, vyšel z určitého statistického modelu, jenž staví na určitém výpočtu kreditorního skóre klienta. Žalovaná se nevyjádřila. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím zjištěním a k celkovému závěru o skutkovém stavu věci: účastníci uzavřeli [datum] smlouvu o úvěru, žalobce jako úvěrující, žalovaná jako úvěrovaná. Jednalo se o úvěr na částku [anonymizována dvě slova]. Kč za úrok a poplatky podle sazebníku, s ujednáním o smluvní pokutě [částka] za prodlení s úhradou splátky. Součástí smluvního ujednání byly též náklady za vymáhání pohledávek. (smlouva o úvěru, sazebník poplatků, občanský průkaz žalované, výpis žalobce z obchodního rejstříku). Žalobce vyplatil úvěr žalované v den uzavření smlouvy, žalovaná za celou historii úvěrového vztahu ničeho neuhradila (interní doklad o výplatě úvěru, výpis z úvěrového účtu, tvrzení žalobce). Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle §§ 86 a 87 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, že Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. Soud hodnotil provedené důkazy zvlášť a v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje ke všemu, co za řízení vyšlo najevo. Žalobce sice prokázal, že účastníci uzavřeli v tvrzeném postavení úvěrovou smlouvu a že žalované úvěr vyplatil, nicméně k výzvě soudu, učiněné v rámci přípravy jednání, aby předložil listiny ke zkoumání úvěruschopnosti, reagoval popisem svého postupu při plnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost, a to na podkladě určitého hodnotícího statistického modelu (pokud jde o výdaje spotřebitele). Soud dospěl k závěru, že namísto sofistikovaného odůvodnění určitého modelu, který může být v určitých případech správný (efektivní), se v této věci očividně minul s účelem [ustanovení právního předpisu EU], jakož i s úpravou povinnosti zkoumat úvěruschopnost, neboť povinná ničeho neuhradila. Pokud by žalobce řádně zkoumal faktická aktiva a pasiva žalované, mohl by dospět k lepším závěrům, zda bude schopna úvěr splácet, namísto spolehnutí se na statistický model. Soud proto hodnotil poukazy žalobce na judikaturu v podání z [datum] jako kontrastující k proveditelným úkonům úvěráře, jenž mohl a měl po žalované žádat doložení jejích majetkových poměrů k vzetí si úvěru. Nadto je třeba uvést, že existuje v právních databázích (např. v Automatizovaném systému právních informací - ASPI) několik desítek rozhodnutí krajských soudů k výkladu §§ 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, z nichž se podává, že se výdaje spotřebitele mají řádně zkoumat. Jakkoli je soud toho názoru, že nejlepším důkazem o úvěruschopnosti spotřebitele je jeho objektivní platební morálka v rámci konkrétního úvěrového vztahu, v této věci žalovaná ničeho nezaplatila, aniž by bylo zřejmé, že se jedná o její svévoli. Jestliže věc nasvědčuje tomu, že žalovaná neměla dostatek prostředků, je nezbytné, aby úvěrující řádně prokázal splnění své povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o úvěru nebyla uzavřena platně a že žalobci náleží pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 o.z. a nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o.z. a podle nař. č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k dodatečnému plnění. Ve zbývajícím rozsahu (poplatky z úvěru, úrok z úvěru, smluvní pokuty, náklady předsoudního vymáhání) žalobu zamítl, neboť neměla podklad v platné smlouvě. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1,2 a podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když úspěšnějšímu žalobci přiznal poměrnou náhradu, neboť byl úspěšný ze 72% z žalované jistiny, tudíž poměrný úspěch podle § 142 odst. 2 o.s.ř. činí 72% ze žalované jistiny – 28% zamítnuté jistiny = 44%. Výpočet náhrady zohlednil tyto náklady: soudní poplatek [částka], odměnu zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby, tj. za převzetí věci, za sepis upomínky a za sepis žaloby 3 x [částka] podle § 14b vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a za vyjádření z [datum] odměnu ve výši [částka] podle § 7 advokátního tarifu; a dále paušální náhradu hotových výdajů 3 x [částka] podle § 14b a 1 x [částka] podle § 13 advokátního tarifu; a dále náhradu daně z přidané hodnoty 21% z odměn a paušálů ve výši [částka]. Součtem náhrada činí [částka]. S ohledem na částečný úspěch přiznal soud žalobci poměrnou náhradu [číslo] x 0,44 = [částka]. Žalovaná ji musí zaplatit k rukám zástupce žalobce podle § 149 o.s.ř. Lhůty k plnění určil soud obecné třídenní podle § 160 o.s.ř., když důvod k jinému určení nezjistil, a to ani podle § 87 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.