10 C 56/2025-42 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o dlužné plnění vzniklé na základě uzavřené smlouvy o úvěru ze dne , datum, . Na základě této smlouvy byly žalovanému na jeho bankovní účet poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, . Za poskytnutí úvěru byl dále mezi účastníky ujednán poplatek ve výši , částka, a jako odměna za poskytnutí úvěru úrok ve výši 9,52 % p.m. z jistiny úvěru (, částka, ). V případě prodlení žalovaného se splácením úvěru byl dále žalovaný povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 50 % z dlužné jistiny, tj. , částka, . Poskytnuté finanční prostředky včetně poplatku i smluvního úroku se žalovaný zavázal splácet prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek po , částka, s poslední splátkou splatnou dne , datum, . Žalovaný na poskytnuté finanční prostředky uhradil pouze částku , částka, . Žalovaný zbývající dlužnou částku ani přes předžalobní výzvu neuhradil. Žalobkyně proto požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši , částka, , dlužného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , úroku z poskytnutého úvěru ve výši , částka, a dále smluvní pokutu ve výši , částka, a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z celkové částky , částka, od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný uplatněný nárok žalobkyně neuznal a uvedl, že poskytnuté finanční prostředky nepoužil na svou podnikatelskou činnost, úvěr si nebral z důvodu, aby někoho poškodil. Žalovaný dále uvedl, že ujednaná úroková sazba je v rozporu s dobrými mravy.3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.4. Žalovaný má živnostenské oprávnění od , datum, na dobu neurčitou s předmětem podnikání silniční motorová doprava – osobní provozovaná vozidly určenými pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče (výpis z veřejné části živnostenského rejstříku).5. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky pravidelně splácet. Úrok byl ujednán ve výši 9,52 % p.m., splatný vždy jednou měsíčně. Poplatek za sjednání úvěru činil fixní částku ve výši , částka, . V případě prodlení žalovaného se splácením úvěru byl žalovaný povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 50 % jistiny úvěru. Smlouva byla opatřena elektronickým podpisem žalovaného (smlouva o úvěru včetně obchodních podmínek, dotazníku a dokumentů potvrzující elektronické podpisy).6. Měsíční splátky byly ujednány ve výši , částka, s první splátkou splatnou dne , datum, a poslední splátkou splatnou dne , datum, . Celková částka k zaplacení prostřednictvím splátek činila , částka, (splátkový kalendář).7. Žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši , částka, (potvrzení o provedené úhradě).8. Žalovaný žalobkyni uhradil částku , částka, (výpis z účtu).9. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek ve výši , částka, a , částka, , tj. celkové částky ve výši , částka, nejpozději do , datum, (urgence splnění závazku ze dne , datum, ). Výzva byla žalovanému doručena následujícího dne (doručenka).10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o.z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).16. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o.z. Žalovanému byl žalobkyní poskytnut úvěr ve výši , částka, , přičemž závazek žalovaného byl smlouvou koncipován tak, že žalobkyni zaplatí jistinu úvěru, poplatek za sjednání úvěru ve výši , částka, a smluvní úrok ve výši 9,52 % p.m., splatný vždy jednou měsíčně. Poplatek za sjednání úvěru však není smlouvou ani smluvními podmínkami blíže definován. Ze smlouvy nevyplývá, že by měla žalobkyně vyvíjet jakoukoli jinou, než zcela běžnou administrativní činnost nutně související s každým úvěrem či zápůjčkou, kterou musí běžně vykonávat každý poskytovatel zápůjčky či úvěru. Soud má proto za to, že poplatek účtovaný předmětnou smlouvou ani neodpovídá skutečným nákladům, které musí věřitel v souvislosti s uzavíráním smlouvy vynaložit. Svou podstatou představuje požadovaný poplatek kapitalizovaný úrok. Soud tak uzavřel, že sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru je třeba hodnotit jako úplatu za půjčení peněz, což je definice smluvního úroku. Tento závěr podporuje i rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, .18. Při výši jistiny , částka, , výši kapitalizovaného úroku , částka, a dále smluvního úroku ve výši 9,52 % p.m., tj. ve výši , částka, , jinými slovy výši kapitalizovaného úroku celkem , částka, , se pak soud zabýval tím, zda úrok v této výši není úrokem nepřiměřeným, tedy, zda jeho výše není v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z. Za takový je třeba považovat úrok ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V dané věci představuje úrok téměř 80 % jistiny půjčky. V případě nebankovních subjektů je předpoklad, že výše úrokové sazby bude vyšší než u subjektů bankovních, zejména s přihlédnutím k vyšší míře rizika nesplacení poskytnuté půjčky. Avšak ani zde nemůže být míra úroku bezbřehá a zcela neúměrná. Jako takový proto soud hodnotí sjednaný kapitalizovaný úrok, označený smlouvou vedle úroku za půjčené peněžní prostředky jako poplatek za poskytnutí úvěru za odporující dobrým mravům ve smyslu § 580 o. z.19. Žalobkyně tak staví své podnikání na zjevně neobvykle vysoké úrokové sazbě úroku z úvěru, a to i poté, co se Nejvyšší soud opakovaně vyjádřil k nemravnosti výše sazby úroků. Jinými slovy žalobkyně staví model svého podnikání ve sféře poskytování rizikových úvěrů na tom, že ti klienti, kteří plní její podmínky (platí excesivně vysoký úrok z úvěru) a generují žalobkyni vysoký zisk, vyvažují její ztráty z nesplácených rizikových úvěrů. Žalobkyně tak sama svým jednáním dokládá, že úvěry s neexcesivní sazbou úroku z úvěru ani nechce uzavírat (srov. například rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Z uvedených důvodů tak soud shledal smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným v souladu s § 576 a 580 odst. 1 o. z. absolutně neplatnou jako celek (a to včetně ujednání o smluvní pokutě pro případ prodlení žalovaného). Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru nemá žalobkyně právo na plnění ze smlouvy, ale pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z.20. V řízení bylo zjištěno, že žalovanému byla žalobkyní poskytnuta částka , částka, , na základě smlouvy o úvěru, u které nebyl dán žádný právní důvod, pro který by si je žalovaný mohl ponechat. Žalovaný na poskytnuté finanční prostředky uhradil částku , částka, . Žalovaný se tedy co do částky , částka, na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Žalobkyně má proto nárok na vrácení této částky, a to včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlád