13 C 284/2025-24 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tak, že účastníci řízení dne , datum, uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla na bankovní účet žalované úvěr, který se žalovaná zavázala splatit s úrokem ve výši 40 % měsíčně v měsíčních splátkách s tím, že musel být vždy splacen přirostlý úrok, jistina pak mohla být splacena kdykoliv za trvání úvěru. Žalovaná byla před poskytnutím úvěru lustrována ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Žalobkyně měla rovněž k dispozici výplatní pásky či výpisy z účtu žalované. Žalovaná však úvěr žalobkyni řádně nesplácela, a žalobkyně tak k , datum, úvěr zesplatnila. Žalovaná dlužnou částku žalobkyni neuhradila ani přes předžalobní výzvu ze dne , datum, . Žalobkyně se proto domáhala dosud nesplacené jistiny ve výši , částka, , smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, představující 0,1 % denně z jistiny za období od data , datum, do , datum, , a zákonných úroků z prodlení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen: „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání.4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:5. Účastníci řízení dne , datum, uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský revolvingový úvěr do výše , částka, . Žalovaná se zavázala jej splatit s úrokem ve výši 40 % měsíčně v měsíčních splátkách s tím, že musel být vždy splacen přirostlý úrok, jistina pak mohla být splacena kdykoliv za trvání úvěru. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. RPSN činila 5 551,2 %. Bylo ujednáno, že v případě prodlení žalované po dobu nejméně 2 měsíců se stává splatným celý dluh. Pro případ prodlení byla sjednána též povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, ). Žalobkyně měla k dispozici fotografii výplatní pásky žalované za srpen až říjen 2022 (zjištěno z výplatních pásek žalované za srpen až říjen 2022) a fotografii občanského průkazu žalované (zjištěno z fotografie občanského průkazu žalované). Dne , datum, žalobkyně žalované poskytla částku , částka, (zjištěno z výpisu z účtu č. , č. účtu, vedeného u Fio Banka, a. s., sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, a výpisu z účtu č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, . za prosinec 2022). Dne , datum, došlo k zesplatnění úvěru (zjištěno ze zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ). Dne , datum, žalobkyně žalované odeslala předžalobní výzvu, kterou žalovanou vyzvala k úhradě částky , částka, do tří dnů (zjištěno z předžalobní výzvy a podacího lístku ze dne , datum, ).6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovanou jako spotřebitelem.7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Při výši jistiny , částka, a výší úroku 40 % měsíčně se pak soud zabýval tím, zda úrok v této výši není úrokem nepřiměřeným, tedy zda jeho výše není v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z. Za takový je třeba považovat úrok ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo půjček (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V případě nebankovních subjektů je předpoklad, že výše úrokové sazby bude vyšší než u subjektů bankovních, zejména s přihlédnutím k vyšší míře rizika nesplacení poskytnuté půjčky. Avšak ani zde nemůže být míra úroku bezbřehá a zcela neúměrná.12. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěru domácnostem na spotřebu dle měnových statistik České národní banky veřejně dostupných na webových stránkách České národní banky (www.cnb.cz) se pohybovaly v prosinci 2022 okolo 9,66 % ročně. Je tedy zcela zřejmé, že takovou výši úroku, jaká byla sjednána ve smlouvě uzavřené mezi účastníky řízení, nelze hodnotit jako přiměřenou, ale naopak jako ve vztahu k úrokovým sazbám uplatňovaným bankami v daném období naprosto nepoměrnou. Neúměrnost sjednaných úroků dokresluje i RPSN ve výši 5551,2 %, přičemž právě roční procentní sazbu nákladů je vzhledem ke standardizovanému způsobu jejího výpočtu třeba považovat za vypovídající a transparentní srovnávací ukazatel z hlediska celkové ceny spotřebitelského úvěru v rámci Evropské unie. Jako takový proto soud hodnotí sjednaný úrok za odporující dobrým mravům, a smluvní ujednání, kterým byl tento úrok sjednán, soud shledal absolutně neplatným ve smyslu § 588 o. z., a to pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Neplatnost se nicméně netýká pouze ujednání o výši úroku, ale celé smlouvy, neboť dle názoru soudu nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by smluvní strany úvěrovou smlouvu uzavřely v případě, že by neplatnost ujednání o úroku rozeznaly včas (srov. též rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).13. Žalobkyně pro případ závěru o absolutní neplatnosti smlouvy navrhla, aby jí soud přiznal nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši vyplacené jistiny.14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně žalované poskytla částku ve výši , částka, . Nebylo prokázáno, že by žalovaná určitou část této částky uhradila, a žalovaná nic takového ani netvrdila. Částka ve výši , částka, tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Soud proto žalované uložil povinnost žalobkyni tuto částku zaplatit, a to se zákonným úrokem z prodlení podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Ke splatnosti pohledávky došlo v souvislosti s předžalobní výzvou ze dne , datum, . Podle § 573 o. z. se má za to, že dopis je doručen třetí pracovní den po odeslání. Soud tedy s ohledem na citované ustanovení vycházel z toho, že výzva byla žalované doručena dne , datum, . V předžalobní výzvě pak byla žalované k zaplacení dluhu poskytnuta lhůta 3 dnů. Žalovaná tak byla povinna zaplatit dlužnou částku nejpozději do , datum, . Protože svou povinnost nesplnila, dostala se následujícího dne do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni i zákonný úrok z prodlení od , datum, do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. soud určil delší lhůtu k plnění, a to patnáctidenní, aby měla žalovaná dostatek času pro úhradu svého dluhu. Ve zbylé části soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. dle úspěchu stran, a to za situace, kdy žalob