4 C 74/2021-31 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku [částka]. Tvrdila, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní. Žalobkyně požaduje žalovanou částku z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, případně z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, jelikož původní věřitel uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši [částka], který měl být splacen nejpozději dne [datum] Smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky, kdy k uživatelskému účtu měla přístup pouze žalovaná. Schopnost žalované splácet úvěr byla zjišťována z veřejně dostupných databází. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované [bankovní účet]. Žalobkyně dále požaduje poplatek za prodloužení termínu splatnosti ve výši [částka] ve smyslu dodatku ke smlouvě. Žalovaná byla prokazatelně upomínána k úhradě dluhu, přesto k dnešnímu dni ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k návrhu přes výzvu soudu nevyjádřila. Soud věc projednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalované, která ačkoliv byla k ústnímu jednání ve věci postupem podle § 45 – 50 o.s.ř. řádně předvolána, bez omluvy se nedostavila, i v nepřítomnosti žalobkyně, která se z účasti na jednání řádně omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti. 3. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Původní věřitel dne [datum] zaslal žalované částku [částka] na její účet č. [bankovní účet] pod var. symbolem [číslo], dne [datum] vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky. 4. K aktivní legitimaci žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou, na základě smlouvy o postoupení pohledávky, a to od původního věřitele společnosti [právnická osoba] 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši [částka], který se žalovaná zavázala uhradit nejpozději do [datum]. Z dodatku ke smlouvě bylo zjištěno, že bylo sjednáno prodloužení termínu splatnosti jednotlivých splátek o 30 dnů za poplatek ve výši [částka]. 6. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. 7. Podle ustanovení § 3016 o.z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. Proto soud vycházel i ze zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ z.o.s.“), který byl platný v době uzavření smlouvy o úvěru. Konkrétně soud aplikoval ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 254/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.o.s.“), dle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dále soud vycházel z ustanovení § 86 z.o.s., dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 75 z.o.s. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 8. Podle ustanovení § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 9. Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z.). 10. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojena včetně jejího zajištění. Podle § 1881 odst. 1 o.z. postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka věřitele nevylučuje. Podle § 1882 odst. 1 o.z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná. 11. Dále soud aplikoval § 1970 o.z., dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. 12. Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti se soud v prvé řádě zabýval tím, zda mezi původním věřitelem a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o půjčce, resp. úvěru. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná uzavírala smlouvu jako spotřebitel a původní věřitel při poskytnutí úvěru jednala v rámci svého podnikání, jednalo se o smlouvu, která musí splňovat požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu se shora citovanými ustanoveními tohoto zákona se soud tedy zabýval tím, zda původní věřitel řádně před poskytnutím úvěru posoudila schopnost žalované úvěr splácet. K prokázání svého tvrzení, že schopnost žalované úvěr splácet původní věřitel dostatečně prověřila, žalobkyně nedoložila ničeho. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, který lze dle soudu aplikovat i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb., však věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele. V posuzovaném případě žalobkyně tvrdila, že schopnost žalované splácet úvěr byla posouzena na základě veřejných databází, původní věřitel tedy neposuzoval konkrétní příjmy a výdaje žalované. V tomto směru tak žalobkyně dle soudu neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Z daného důvodu dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru je v projednávané věci neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutní neplatnost právního jednání potom působí přímo ze zákona ex lege a od počátku ex tunc, takže subjektivní občanská práva a občansko-právní povinnosti z takového úkonu vůbec nevzniknou (soudní výrok o neplatnosti právního úkonu není třeba). Soud má potom za to, že zabývat se tím, zda při zkoumání úvěruschopnosti žalované bylo postupováno s odbornou péčí, je povinen z úřední povinnosti (viz. Rozsudek soudního dvora ve věci C [číslo] ve věci OPR- [právnická osoba] proti GK ze dne [datum]). 13. Z provedeného dokazování však soud dospěl k závěru, že žalovaná se v důsledku shora popsaných skutečností bez právního důvodu na úkor původního věřitele obohatila, neboť původní věřitel žalované plnil a tato plnění přijala, aniž zde existoval platný závazek. Z daného důvodu původní věřitel měl právo požadovat po žalované to, co sám plnil, tedy vrácení částky [částka]. Žalovaná však dosud neuhradila ničeho a to nejen původnímu věřiteli, ale ani samotné žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními postoupena, o čemž byla žalovaná řádně informována. Dle soudu na postupníka může přejít i pohle