6 C 60/2021-607 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobci vůči žalované domáhají, aby soud nahradil projev vůle žalované z uzavření smlouvy o převodu pozemků parc. [číslo] nacházející se v k.ú. [obec], okres [okres], parc. [číslo] nacházející se v k.ú. [obec], okres [okres], parc. [číslo] nacházející se v k.ú. [obec], okres [okres], parc. [číslo] nacházející se v k.ú. [obec], okres [okres], parc. [číslo] nacházející se v k.ú. [obec], okres [okres], parc. [číslo] nacházející se v k.ú. [obec] u [obec], okres [okres], a to k uspokojení jejích restitučního nároku z rozhodnutí citovaných ve výrokové části tohoto rozsudku. Žalobci již v podané žalobě poukázali mj. na chybné ocenění restitučních nároků, z čehož dovozují opodstatněnost podané žaloby, neboť žalovaná je ve vztahu k uspokojení jejich restitučního nároku liknavá až svévolná. 2. Vzhledem ke zjištěným překážkám převoditelnosti žalobci vzali zpět žalobu, pokud jde o náhradní pozemky parc. [číslo] v k.ú. [obec], parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], kdy řízení bylo k zpětvzetí zastaveno usnesením zdejšího soudu ze dne 12.11.2021 č.j. [číslo jednací] a následně bylo řízení zastaveno ke zpětvzetí žalobců rovněž usnesením ze dne 16.6.2022 č.j. [číslo jednací], a to ohledně náhradních pozemků parc. [číslo] v k.ú. [obec] a parc. [číslo] v k.ú. [obec]. 3. Žalobci se v mezidobí domáhali podáním ze dne [datum] změny žaloby, kterou soud usnesením č.j. [číslo jednací] ve výroku II. ze dne [datum] nepřipustil. K důvodům nepřipuštění změny žaloby soud odkazuje na odůvodnění citovaného usnesení s tím, že podotýká, že žalobci podali k uspokojení svých restitučních nároků rovněž žaloby u Okresní soudu [obec] – venkov a u Okresního soudu v Břeclavi, kdy pozemky označení jako náhradní k uspokojení restitučních nároků žalobců zcela postačují, přičemž z písemných vyjádření žalované vyplývá, že pozemky označené žalobci v jejich podání ze dne [datum] nejsou vhodné k uspokojení restitučního nároků žalobců, neboť byly označeny jednak překážky převoditelnosti těchto pozemků a rovněž souběžně vedená řízení jiných restituentů s dříve podanými žalobami. 4. K žalobě se žalovaná vyjádřila podáním ze dne [datum] doplněném podáním ze dne [datum]. Žalovaná jednak vyjádřila nesouhlas s argumentací žalobců ohledně její liknavosti a svévole. Dále označila žalobu za předčasnou s tím, že podle mínění žalované žalobci podali žádost o přecenění až dne [datum]. Dále žalovaná namítla nesrozumitelnost podané žaloby s tím, že nebyla jasně vyjádřena hodnota restitučního nároku žalobců, kdy vyjádřila rovněž nesouhlas se spojením více restitučních nároků žalobců žalobou v jedno řízení s navrhovaným petitem znějícím na nahrazení projevu vůle žalované ve prospěch spoluvlastnictví žalobců u náhradních pozemků. 5. Na závěr řízení žalovaná podáním ze dne [datum], jakož i při posledním ústním jednání dne [datum], učinila nespornou výši restitučního nároku žalobců pokud jde o částku [částka]. Ze strany žalované přitom ve vztahu k pozemkům citovaným ve výrokové části tohoto rozsudku nebyly tvrzeny žádné překážky převoditelnosti a nevyplývají ani z obsahu spisu. Hodnota náhradních pozemků citovaných ve výroku tohoto rozsudku přitom zcela jednoznačně nepřesahuje výše vyčíslený restituční nárok žalobců, jak to vyplývá ze znaleckého posudku na čl. 272 a následující spisu, ve spojení s výslechem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Sporná tak zůstala pouze otázka liknavosti, případně svévole žalované. 6. K tomu soud na základně provedeného dokazování zjistil, že žalobci se již žádostí ze dne [datum] obrátili na Pozemkový fond České republiky ohledně přecenění nevydaných pozemků, přičemž na listině je označeno razítko Pozemkového fondu včetně data a čísla jednacího. Žalovaná k této listině při ústním jednání konaném dne [datum] (čl. 196 spisu) sdělila pouze to, že nemá informace o tom, že by tuto žádost evidovala. Již na tomto místě je tedy třeba odmítnout argumentaci žalované o tom, že by žaloba byla předčasná, neboť z citované listiny je zřejmé, že žalobci se na žalovanou, respektive její právní předchůdkyni obrátili ohledně řádného ocenění restitučního nároku již v roce 2009 a nikoli jak účelově interpretuje žalovaná až v souvislosti žádostí o přecenění v roce 2021. Z výše uvedeného navíc vyplývá, že žádost o přecenění žalobců byla důvodná, neboť žalovaná nakonec restituční nárok žalobců, pokud jde o jeho výši v drtivé většině uznala, učinila tak však až v samém závěru tohoto řízení před soudem. Dále pokud jde o posouzení liknavosti žalované soud z provedeného dokazování zjistil, že restituční nárok žalobců dosud není uspokojen, a to přesto, že žalobci se aktivně zúčastnili veřejných nabídek žalované, jak to vyplývá z Protokolu o vyhodnocení výzvy na čl. 198-203 spisu, kdy žalobci se účastnili ještě dalších veřejných nabídek, jak to označili při ústním jednání dne [datum]. V souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 979/2021 lze tak uzavřít, že restituční nárok žalobců nebyl dosud řádně uspokojen zejména z důvodů, že tento nebyl žalovanou řádně oceněn, přičemž na závěru o liknavosti žalované nic nemění skutečnost, že teprve v závěru daného řízení přistoupila k přecenění drtivé části restitučního nároku žalobců. Dále s ohledem na závěry vyjádřené v rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3039/20 je třeba konstatovat, že žalobcům nic nebrání žádat převod náhradních pozemků do podílového spoluvlastnictví, kdy liknavost žalované lze dovodit již ve vztahu jen k některým z žalobců a není tedy podstatné, že menší část restitučního nároku vznikla žalobcům až na základě posledně citovaného rozhodnutí ve výroku tohoto rozsudku z nedávné doby. Podstatné pro posouzení nároku žalobců na nahrazení projevu vůle k převodu náhradních pozemků k uspokojení jejich restitučního nároku je naopak to, že žalobcům již od roku 2009 svědčí restituční nárok, který dosud nebyl řádně uspokojen a to zejména z důvodu chybného ocenění výše tohoto restitučního nároku ze strany žalované. 7. Na uvedených závěrech nic nemění ani závěry formulované v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 822/2021, neboť toto posledně citované rozhodnutí vychází ze skutkově odlišné situace, kdy se restituenti neúčastnili veřejných nabídek žalované a svůj nesouhlas s oceněním restitučního nároky projevili až v průběhu řízení před soudem. Z dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2957/2021 a sp. zn. 28 Cdo 3747/2021 naopak vyplývá, že na danou věc lze i nadále stáhnout závěry formulované v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 979/2021. K liknavosti žalované soud podotýká, že ani při ústním jednání dne [datum] žalovaná vlivem administrativního pochybení nedisponovala kartami restituentů-žalobců, které by obsahovaly řádnou výší jejich restitučního nároku. 8. Na základě výše uvedeného lze uzavřít, že žalobcům svědčí restituční nárok minimálně [částka] 492, [částka] přičemž hodnota náhradních pozemků dle znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], činní u pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] [částka], u pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] [částka], u pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] činí hodnota pozemku [částka], u pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] jejich hodnota činní [částka]. Celková hodnota náhradních pozemků ve výši [částka], tedy zjevně nepřesahuje hodnotu restitučního nároku žalobců. Pokud jde o ocenění pozemků označených územně plánovací dokumentací jako budoucí rezerva s určením pro plochy bydlení v parkovém prostředí, tyto jsou dle zjištění znalce v současné době využívány jako zemědělské, kdy znalec přesvědčivě vysvětlil, z jakých důvodů tyto pozemky ocenil dle § 14 odst. 3 vyhlášky MF [číslo] v ceně [částka] za m2. Závěry znalce jsou rovněž v souladu se závěry, které formuloval Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 4304/2015, dle kterých vymezení uzemní rezervy podle § 36 odst. 1. Stavebního zákona je toliko dočasným opatřením pro případ, že dané území bude prověřeno pro účel zvažovaného záměru s pozitivním výsledkem. 9. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dle jen„ Zákon o půdě“), a to jeho ustanovení § 4 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. c), § 11a odst. 1, § 11a odst. 13. 10. Z ustálené judikatury k citovaným ustanovením vyplývá, že osoby, jimiž podle zákona o půdě vznikl nárok na převod náhradních pozemků, se mohou žalobou domáhat, aby byla žalované uložena povinnost uzavřít s nimi smlouvu o převodu konkrétních pozemků, byť jinak právem na výběr pozemku, který má být poskytnut jako náhradní, nadány nejsou, pokud žalovaná neplní svou povinnost udržovat nabídku náhradních pozemků mající takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby při uspokojování restitučních nároků nedocházelo ke zbytečným průtahům a k počínání, které by bylo lze označit jako liknavé, či dokonce svévolné (obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1.9.2010, sp zn. 28 Cdo 3893/2008, nález Ústavního soudu ze dne