9 C 169/2022-20 — Okresní soud v Rakovníku

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 580 Kč s příslušenstvím, která představovala neuhrazené jízdné a přirážku k jízdnému za opakované cestování dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní bez platného jízdního dokladu. 2. Žalovaný se k návrhu i přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za předpokládaného souhlasu účastníků bez nařízení jednání. Vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. 4. Z listin předložených žalobkyní učinil soud níže popsaný závěr o skutkovém stavu věci: Dne [datum], [datum], [datum], žalovaný použil k přepravě dopravní prostředek provozovaný právním předchůdcem žalobkyně, tedy prostředek Dopravního podniku města České Budějovice, a.s., kdy cestoval městskou hromadnou dopravou - linkou 7, dne [datum] a [datum] linku 1, aniž by se prokázal platným jízdním dokladem (zápis o kontrole ev. [číslo] v 17:13 hod; ev. [číslo] v 7:47; ev. [číslo] v 9:12; ev. [číslo] v 19:41; ev. [číslo] v 11:14). Jízdou bez platného dokladu vznikla žalovanému povinnost zaplatit kromě jízdného ve výši 5x16 Kč také přirážku k jízdnému, která dle tarifu jízdného MHD Dopravního podniku města České Budějovice, a.s. činí 5x 1 500 Kč. Žalovaný však jízdné ani přirážku k jízdnému na výzvu kontrolora na místě neuhradil. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a Dopravním podnikem města České Budějovice, a.s. byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný neuhradil pohledávku ani do doby podání návrhu, přestože k tomu byl žalobkyní před podáním žaloby ve věci předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzván. 5. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.), které stanoví, že smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Zároveň soud vycházel z ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, dle kterého je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách, výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč (§ 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách). 6. Konečně soud aplikoval i ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Po zhodnocení shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobkyně s žalovaným vždy dne [datum], [datum], [datum] a [datum] a [datum] uzavřela smlouvu o přepravě osob (vstupem žalovaného do dopravního prostředku), na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal přepravit žalovaného a žalovaný se zavázal zaplatit jízdné. Žalovaný však svoji povinnost vyplývající z předmětné smlouvy nesplnil, když se na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem, a proto mu vznikla povinnost kromě jízdného zaplatit také přirážku k jízdnému, jejíž výše byla stanovena v souladu s ustanovením § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách. Z výše uvedeného je zřejmé, že návrh žalobkyně byl podán důvodně, a proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 580 Kč způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný je s plněním svého peněžitého dluhu vůči žalobkyni v prodlení, vyhověl soud žalobě i ohledně úroku z prodlení z dlužné částky požadovaného od [datum]; [datum]; [datum]; [datum] a [datum] do zaplacení. Požadovaná výše úroků z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 8. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v celkové výši 1 368 Kč, kterou v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně. [jméno] částku tvoří: - soudní poplatek ve výši 400 Kč - odměna za zastupování advokátem ve výši 500 Kč za 2 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby) a za 1 úkon právní služby po 100 Kč (jednoduchá výzva k plnění) dle ustanovení § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 11 odst. 2 a § 14 b odst. 1 vyhl. č. 177/l996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ AT“), neboť žalobkyně podala svůj návrh na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech - náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč po 100 Kč za každý z úkonů právní služby dle § l3 odst. 1 a 3, § 14b odst. 5 AT - 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad zástupce žalobkyně ve výši 168 Kč (dle ustanovení § 137 odst. 2, 3 o.s.ř. za použití ustanovení § 14a AT, když dle předloženého osvědčení je zástupkyně žalobkyně registrována jako plátce daně). 9. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud žalovanému třídenní lhůtu k plnění, a to od právní moci rozsudku. 10. Tento rozsudek je odůvodněn dle ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř., podle kterého v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.