3 C 12/2023-33 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně proti žalovanému domáhala vydání rozhodnutí, na základě kterého by žalovanému bylo uloženo vyklidit nebytový prostor, který je specifikovaný ve výroku I. rozsudku. Žalobkyně uvedla, že mezi účastníky byla v minulosti uzavřena nájemní smlouva, na základě které žalovaný užíval specifikovaný předmět nájmu za účelem provozování ordinace zubního lékaře. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil své smluvní povinnosti, když nehradil řádně nájemné, žalobkyně nájemní smlouvu v prosinci 2021 vypověděla s tříměsíční výpovědní lhůtou. Nájemní vztah tak skončil ke dni [datum]. Žalovaný však nebytový prostor neopustil a nadále v něm má umístěny své věci. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k vyklizení prostoru, avšak marně. Svého nároku se proto domáhala soudní cestou a žádala, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání, které bylo před soudem nařízeno na [datum], se bez omluvy nedostavil, ačkoliv předvolání k jednání mu bylo řádně doručeno. Soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 101 odstavec 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“, a jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. 3. Soud v řízení provedl tyto důkazy: Nájemní smlouvu ze dne [datum], na základě které žalobkyně přenechala žalovanému k užívání nebytové prostory v budově základní školy v [obec], a to za účelem provozování ordinace zubního lékaře. Nájemní doba byla sjednána jako neurčitá, s možností výpovědi se tříměsíční výpovědní lhůtou. Přípis žalobkyně žalovanému ze dne [datum], kterým žalobkyně žalovaného vyzývala ke sdělení, kdy žalobkyni předá nebytový prostor, který měl v nájmu. Žalobkyně zároveň konstatovala, že žalovaný je oprávněn nebytový prostor užívat jen do [datum]. Přípis žalobkyně žalovanému ze dne [datum], kterým žalobkyně opětovně žalovaného vyzývala k předání nebytového prostoru v budově základní školy, který žalovaný užíval jako ordinaci zubního lékaře. Přípis žalobkyně žalovanému ze dne [datum], kterým žalobkyně žalovaného opětovně vyzývala k předání nebytových prostor, které žalovaný užíval jako ordinaci zubního lékaře a zároveň žádala uhradit dlužné nájemné. Výpověď nájemní smlouvy ze dne [datum], kterou žalobkyně vypověděla smlouvu, která v minulosti mezi účastníky tohoto řízení byla uzavřena a na základě které žalovaný užíval prostory základní školy v obci [obec] za účelem provozování ordinace zubního lékaře. Smlouva byla vypovězena ke dni [datum] s výpovědní lhůtou tři měsíce. Zároveň byla tato výpověď žalovanému do vlastních rukou dle přiložené doručenky doručena dne [datum]. Předžalobní výzvu ze dne [datum], kterou žalobkyně žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce vyzývala k předání nebytových prostor, které žalovaný užíval za účelem provozování ordinace zubního lékaře v budově školy v obci [obec]. Žalobkyně konstatovala, že nájemní vztah mezi účastníky zanikl z důvodu výpovědi, žádala, aby žalovaný prostory předal ke dni [datum] a upozorňovala, že v opačném případě se obrátí na soud. Naproti tomu soud neprovedl dokazování souhlasem se změnou v užívání stavby ze dne [datum], včetně přiloženého plánku, jelikož měl za to, že provedenými důkazními prostředky byl dostatečným způsobem zjištěn skutkový stav a provedení dalších důkazů by již bylo v rozporu se zásadou procesní ekonomie. 4. Po takto provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne [datum] byla mezi účastníky tohoto řízení uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem byl nebytový prostor specifikovaný ve výroku I. tohoto rozsudku. Uvedený nebytový prostor žalobkyně žalovanému pronajala za účelem provozování ordinace zubního lékaře. Doba nájmu byla sjednána jako neurčitá s možností výpovědi ve tříměsíční lhůtě. Žalovaný neplnil své smluvní povinnosti, když nehradil nájemné. Žalobkyně proto nájemní smlouvu dne [datum] vypověděla s termínem ukončení nájemního vztahu ke dni [datum]. Žalobkyně následně třikrát žalovaného v průběhu roku 2022 vyzývala k předání nebytových prostor, naposledy tak žalobkyně učinila ústy svého právního zástupce dne [datum]. Žalovaný nebytové prostory žalobkyni nepředal a dosud v nich má uloženy své věci. 5. Podle ustanovení § 126 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, vlastník má právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje; zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje. 6. Podle ustanovení § 663 občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, nájemní smlouvou pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral i užitky. 7. Podle ustanovení ů 677 odst. 1 občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, zrušit nájemní smlouvu sjednanou na neurčitou dobu lze, nedojde-li k dohodě pronajímatele s nájemcem, pouze výpovědí. 8. Soud hodnotil všechny v řízení provedené důkazy v souladu s ustanovením § 132 o.s.ř. a dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. 9. Na prvním místě se soud zabýval aplikací příslušného právního předpisu a dospěl k závěru, že je třeba aplikovat ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013. Tento závěr soud učinil s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, neboť v projednávané věci se jedná o porušení práv a povinností ze smlouvy, která byla uzavřena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. 10. Pokud se merita věci týká, pak provedeným dokazováním bylo bezpečně zjištěno, že v roce 2012 byla mezi účastníky tohoto řízení uzavřena nájemní smlouva, na základě které žalovaný užíval nebytové prostory ve vlastnictví žalobkyně, a to za účelem provozování ordinace zubního lékaře. Tato smlouva vyhovuje nejen úpravě obsažené v občanském zákoníku, ale i úpravě obsažené v jednotlivých ustanoveních zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu nebytových prostor. Žalovaný se mimo jiné zavázal hradit nájemné, avšak tuto povinnost prokazatelně nesplnil (tvrzení žalobkyně, které nebylo v průběhu řízení zpochybněno a vyvráceno), a proto žalobkyně nájemní smlouvu platně vypověděla svým přípisem ze dne [datum], který byl žalovanému dle doručenky, která byla v průběhu řízení k důkazu provedena, doručen dne [datum]. Je tedy zjevné, že žalobkyně postupovala přesně v intencích mezi účastníky tohoto řízení uzavřené nájemní smlouvy, když žalovanému výpověď nájemního vztahu řádným způsobem doručila. Její postup je pak v souladu i s uvedenou právní úpravou. Nájemní smlouva mezi účastníky uzavřená tak výpovědí zanikla. Zároveň bylo v průběhu řízení jednoznačně prokázáno, že žalovaný nebytový prostor neopustil a nevyklidil, ačkoliv ho k tomu žalobkyně opakovaně v průběhu roku 2022 vyzývala. V tomto směru soud neměl žádných pochybností, neboť by nedávalo smysl, aby žalobkyně žalovaného vyzývala k opuštění nebytových prostor v případě, že by je žalovaný již opustil. Ještě v den jednání před soudem žalobkyně jasně potvrdila, že žalovaný nebytový prostor sice aktivně nevyužívá, ale má v něm uskladněny své věci, které mu sloužily k výkonu povolání, tedy k výkonu práce zubního lékaře. Soud neměl žádný důvod tomuto tvrzení žalobkyně nevěřit, navíc žalovaný se proti tomuto tvrzení v průběhu řízení nikterak neohradil a toto tvrzení žalobkyně nezpochybnil. Vzhledem k tomu, že žalovaný se k jednání před soudem nedostavil, ačkoli byl řádně předvolán, zbavil se možnosti tvrzení žalobkyně rozporovat, popřípadě vyvracet. Soud proto po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaný skutečně neoprávněně zasahuje do vlastnického práva žalobkyně, neboť užívá předmět nájmu i poté, co nájemní smlouva zanikla výpovědí. 11. S ohledem na výše uvedené proto dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně a naplnila veškeré předpoklady stanovené v ustanovení § 126 odst. 1 občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci jde o právní vztah k nemovitostem, ustálená soudní praxe se shodla na tom, že není možné žalovat na vydání věci, ale na její vyklizení, když žalobkyně tomuto požadavku ve svém návrhu na zahájení řízení jednoznačně vyhověla. Soud proto rovněž – s ohledem na výše uvedené - žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil, aby předmětný nebytový prostor vyklidil a vyklizený ho předal žalobkyni ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku, když se soud domnívá, že s ohledem na okolnosti projednávané věci je tato lhůta přiměřená a žalovanému bude postačovat. K tomu, aby nebytový prostor, který nicméně není nikterak velký, žalovaný vyklidil, by kratší, než zvolená, lhůta dle názoru soudu nemusela postačovat, a naopak lhůta delší by nepřiměřeným způsobem zasáhla do práv žalobkyně, která žalovaný svým jednáním porušuje již delší dobu a zároveň si žalovaný musel a musí být vědom toho, že žalobkyně se svých práv bude domáhat. Dosud uvedenému odpovídá výrok I. rozsudku. 12. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně úspěšné žalobkyni přiz