8 C 268/2023-52 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky , částka, , kapitalizovaných úroků ve výši , částka, , úroků ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to z titulu řádně a včas neuhrazeného úvěru ve výši , částka, , který na základě smlouvy ze dne , datum, žalované poskytla.2. Ve věci bylo rozhodnuto za podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalované, která se k ani jednomu jednání dne , datum, a , datum, i přes řádné předvolání nedostavila, ani nepožádala z důležitého důvodu o odročení. S ohledem na to, že žalobkyně ve smyslu § 153b odst. 1 o. s. ř. navrhla vydání rozsudku pro zmeškání, měl soud žalobní tvrzení o skutkových okolnostech, týkajících se věci, za nesporná. Přesto se z úřední povinnosti zabýval otázkou, zda žalobkyně splnila povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), tedy zda ještě před uzavřením smlouvy řádně a s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalované.3. Žalobkyně sdělila, že schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr posoudila s odbornou péčí. Vycházela přitom jednak z bankovních i nebankovních registrů a databází, jednak z příjmů a výdajů žalované a také z demografických a statistických informací (skóringový model). Zjistila, že žalovaná nemá žádné další dluhy mimo žalobkyni, není v prodlení s plněním povinností a že k ní nejsou vedeny žádné další negativní informace. Co se týče příjmů a výdajů žalované, žalobkyně vyšla z prohlášení o příjmu v žádosti o poskytnutí úvěru, kde žalovaná čestně prohlásila příjem ve výši , částka, měsíčně, což bylo ověřeno běžným účtem žalované. Sdělené výdaje konfrontovala s instituty z oblasti státní sociální politiky i s částkami vycházejícími ze statistických dat, přičemž tvrzené výdaje byly nižší, proto byla započtena částka vyšší, vycházející z těchto statistických dat. Žalobkyně rovněž provedla zhodnocení úvěruschopnosti skóringovým modelem z hlediska demografických dat a dospěla k závěru, že žalovaná bude poskytnutý úvěr schopna splatit.4. Soud pro posouzení věci z hlediska zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru provedl následující dokazování.5. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaná v rozhodné době prohlásila, že bydlí u rodičů, nemá žádnou vyživovací povinnost, její pravidelný čistý měsíční příjem činí , částka, , výdaje spojené s bydlením činí , částka, a ostatní výdaje , částka, měsíčně. Dále uvedla, že nemá žádné úvěry, kromě spotřebitelského úvěru u žalobkyně ve výši , částka, , kde splácí , částka, měsíčně.6. Z výpisu z registru žalobkyně mj. vyplynulo, že žalovaná dne , datum, požádala mimo žalobkyni o osobní úvěr ve výši , částka, a tato její žádost byla odmítnuta.7. Z návrhu na poskytnutí úvěru, reportu průběhu schválení, informací o schvalování úvěru a z prohlášení o , podezřelý výraz, stavu žádné pro věc relevantní informace zjištěny nebyly, stejně jako z výpisu z účtu žalobkyně za období od , datum, do , datum, , neboť obsahoval zjevně pouze některé příjmy žalované.8. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a také podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 3016 o. z.).9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.11. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.15. Soud se, jak již shora uvedeno, zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovanou došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelský úvěr a také o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následujících o. z., přičemž zákon o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje též povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).16. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda žalobkyně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně a s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Otázkou, zda došlo ke splnění této předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru je přitom soud povinen zabývat se z úřední povinnosti. Z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Jedině tak totiž splní poskytovatel úvěru i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele, aniž by to znamenalo, že tím presumuje jeho nepoctivost.17. Dále platí, že účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je, krom ochrany spotřebitele, postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, jenž nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele o úvěr, neboť upřednostnil svůj ekonomický zájem tento úvěr poskytnout, čímž však zapříčinil neplatnost úvěrové smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Zákon také v zájmu ochrany spotřebitele stanoví, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem. Není-li ji tedy zjevně schopen vrátit najednou, v soudem určené lhůtě k plnění, musí být povinnost k vrácení poskytnuté jistiny rozložena v čase, neboli spotřebitel je povinen ji vrátit v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Z toho rovněž plyne, že vrací-li spotřebitel poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, takže poskytovateli úvěru nemůže