8 C 388/2023-19 — Okresní soud v Rakovníku

1. Ve věci bylo rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř., neboť žalobkyně s tímto předem souhlasila a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud měl proto za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení 12 614 Kč s příslušenstvím představující příspěvek placený vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“). 3. Ve věci dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná jako vlastník vozidla registrovaného v registru vozidel – osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru 1 350 cm³ do 1 850 cm³, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], číslo technického průkazu [anonymizováno], neměla v období od [datum] do [datum] řádně uzavřeno pojištění odpovědnosti. Vozidlo tak nebylo pojištěno 262 dní. Žalobkyně odeslala žalované dne [datum] výzvu k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobkyně se splatností dne [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaná ničeho neuhradila, vyzvala jí žalobkyně k úhradě předžalobní upomínkou dne [datum], ani poté žalovaná ničeho neuhradila. 4. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle § 1 odst. 2 písm. a), § 4 odst. 1, 3, 4 a 5 zákona o pojištění odpovědnosti, a podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb. Dospěl k závěru, že žalovaná jakožto vlastník uvedeného vozidla porušila nesjednáním si pojištění odpovědnosti povinnost stanovenou jí zákonem o pojištění odpovědnosti, v důsledku čehož ji vznikla povinnost zaplatit příspěvek podle § 4 téhož zákona žalobkyni, a to ve výši stanovené vyhláškou č. 205/1999 Sb., jakož i náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši podle této vyhlášky. Žalobkyně tedy měla ke dni podání žaloby oprávněný nárok na zaplacení částky 12 614 Kč (47 Kč * 262 dní + 300 Kč poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek). Ke splnění této povinnosti byla žalobkyní vyzvána, přičemž splatnost pohledávky nastala dnem [datum]. Tím, že se žalovaná ocitla v prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“), náleží žalobkyni též požadovaný zákonný úrok z prodlení z nárokované jistiny ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I). 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni náleží plná náhrada nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů za zastoupení advokátkou. Té podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) náleží odměna ve výši 300 Kč a podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, a to za každý ze tří úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a žaloba), to vše s náhradou za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. se sazbou 21 % Celkem tak jde o částku 2 252 Kč O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř. 7. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů, když neshledal důvody pro její prodloužení (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.).