5 C 127/2025-29 — Okresní soud v Rakovníku

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že její právní předchůdce poté, co zkoumal schopnost žalovaného splácet, s žalovaným uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému částku , částka, . Předmětnou částku se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem. Dne , datum, právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Dlužnou částku ve výši uplatněné v žalobě žalovaný dosud neuhradil, a to nejen právnímu předchůdci žalobkyně, ale ani žalobkyni, přestože jej k tomu opakovaně vyzývala.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci provedl dokazování, ze kterého zjistil níže uvedené skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru KIMBI č. , hodnota, ze dne , datum, včetně všeobecných podmínek soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně - společnost , právnická osoba, poskytl žalovanému úvěr až do výše , částka, za úrokovou sazbu ve výši 150 % ročně. Žalovaný se jej zavázal spolu s úrokem vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. RPSN úvěru činilo 311,30 %.5. Z výpisu z účtu právního předchůdce žalobkyně a sdělení Raiffeisen Bank, a.s. bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poukázal dne , datum, na účet žalovaného částku , částka, .6. Z dopisu ze dne , datum, a ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně opakovaně vyzýval žalovaného k úhradě dlužných splátek.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a dodatku č. , hodnota, ke smlouvě včetně seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni.8. Z oznámení o postoupení pohledávek a výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, včetně podacího lístku z téhož data soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného o postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni a vyzval jej k úhradě dlužné částky před podáním žaloby ve věci.9. Po zhodnocení shora uvedeného učinil soud skutkový závěr, že právní předchůdce žalobkyně, aniž by jakkoliv zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet, s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky právnímu předchůdci žalobkyně spolu se smluvním úrokem ve výši 150 % ročně vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Splátky však řádně a včas nehradil. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni, což právní předchůdce žalobkyně žalovanému písemně oznámil. Před podáním žaloby ve věci žalobkyně žalovaného opětovně vyzývala k úhradě dlužné částky, žalovaný však dlužnou částku dosud neuhradil.10. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Konkrétně vycházel z ustanovení § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), dle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle ustanovení § 3016 o.z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. Proto soud vycházel i ze zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů ve znění platném v době uzavření smlouvy. Konkrétně soud aplikoval ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 254/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.o.s.“), dle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Dále soud vycházel z ustanovení § 86 odst. 1 z.o.s., dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ustanovení § 86 odst. 2 z.o.s. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 z.o.s. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle ustanovení § 87 odst. 2 z.o.s. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.13. Podle ustanovení § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.14. Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z.).15. Podle § 1879 o.z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojena včetně jejího zajištění. Podle § 1881 odst. 1 o.z. postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Podle § 1882 odst. 1 o.z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.16. Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti se soud v prvé řádě zabýval tím, zda mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný uzavíral smlouvu jako spotřebitel a právní předchůdce žalobkyně při poskytnutí úvěru jednal v rámci svého podnikání, jednalo se o smlouvu, která musí splňovat požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu se shora citovanými ustanoveními tohoto zákona se soud tedy zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. V posuzovaném případě přesto, že žalobkyně tvrdila, že schopnost žalovaného splácet úvěr její právní předchůdce posuzoval, svá tvrzení žádným způsobem nedoložila. K jednání ve věci se žalobkyně nedostavila, čímž se sama vzdala možnosti být poučena při jednání podle ustanovení § 118a odst. 1,3 o.s.ř. o nedostatcích svých tvrzení a důkazů v tomto směru. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdce před poskytnutím úvěru zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet, a proto soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je v projednávané věci absolutně neplatná.17. Žalovaný se však dle soudu bez právního důvodu na úkor právního předchůdce žalobkyně obohatil, když právní předchůdce žalobkyně žalovanému plnil a tento plnění přijal, aniž zde existoval platný závazek. Právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalovanému částku , částka, , z níž žalovaný dosud nic nevrátil nejen právnímu předchůdci žalobkyně, ale ani samotn