5 C 88/2025-27 — Okresní soud v Rakovníku

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši, částka, . Předmětné peněžní prostředky se žalovaná zavázala vrátit spolu se smluvním úrokem. Žalovaná však dlužnou částku ve výši uplatněné v žalobě dosud neuhradila, přestože ji k tomu žalobkyně vyzývala.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci provedl dokazování, ze kterého zjistil níže uvedené skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně měla žalované poskytnou úvěr ve výši , částka, za smluvní úrok ve výši 1,00 % denně. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku spolu s úrokem vrátit do 30 dní od uzavření smlouvy. RPSN úvěru činilo 2 355 %.5. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že žalobkyně poukázala dne , datum, částku , částka, na účet , č. účtu, , který měl být dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, účtem žalované.6. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, včetně podacího lístku z téhož data soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby ve věci.7. Po zhodnocení shora uvedeného učinil soud níže popsaný skutkový závěr.Dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy žalované poskytla částku , částka, za smluvní úrok 1% denně. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku spolu se smluvním úrokem vrátit ve lhůtě 30 dní. Svoji povinnost však ani částečně nesplnila, přestože ji žalobkyně k tomu před podáním žaloby ve věci vyzývala.8. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Konkrétně vycházel z ustanovení § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), dle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle ustanovení § 3016 o.z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. Proto soud vycházel i ze zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů ve znění platném v době uzavření smlouvy. Konkrétně soud aplikoval ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 254/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.o.s.“), dle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Dále soud vycházel z ustanovení § 86 odst. 1 z.o.s., dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ustanovení§ 86 odst. 2 z.o.s. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 z.o.s. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle ustanovení § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.12. Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z.).13. Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti se soud v prvé řádě zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná uzavírala smlouvu jako spotřebitel a žalobkyně při poskytnutí úvěru jednala v rámci svého podnikání, jednalo se o smlouvu, která musí splňovat požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu se shora citovanými ustanoveními tohoto zákona se soud tedy zabýval tím, zda žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru posoudila schopnost žalované úvěr splácet. V posuzovaném případě žaloba neobsahovala žádné tvrzení ani důkazy týkající se zkoumání úvěryschopnosti žalované před poskytnutím úvěru. K jednání ve věci se žalobkyně nedostavila a sama se tak vzdala možnosti být poučena při jednání podle ustanovení § 118a) odst. 1,3 o.s.ř. o nedostatcích svých tvrzení a důkazů v tomto směru. Proto soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je v projednávané věci absolutně neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.14. Žalovaná se však dle soudu bez právního důvodu na úkor žalobkyně obohatila, když žalobkyně žalované plnila a tato plnění přijala, aniž zde existoval platný závazek. Žalobkyně vyplatila žalované částku , částka, , z níž žalovaná žalobkyni dosud nic nevrátila, a proto soud žalobě v rozsahu částky , částka, vyhověl. Povinnost uhradit dlužnou částku soud uložil žalované ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, která ve smyslu § 87 z.o.s. odpovídá tomu, že konkrétní poměry a možnosti žalované soudu nejsou známy, neboť žalovaná zůstala v řízení zcela pasivní.15. Naopak ve zbývající části soud žalobu zamítl, a to včetně žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká dle § 87 odst. 1 z.o.s. teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny úvěru, tedy v nové době splatnosti určené dohodou účastníků nebo soudem (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR zedne , datum, sp.zn. , spisová značka, , dle kterého je ustanovení § 87 z.o.s. ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení). Nárok žalobkyně na úroky z prodlení tak dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou částku ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem.16. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která měla ve věci jen částečný úspěch, přiznal náhradu nákladů řízení ve výši , částka, . Při posuzování úspěchu a neúspěchu účastníků potom soud zohlednil i výši požadovaného příslušenství (dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Z výše uvedeného potom vyplývá, že žalobkyně byla úspěšná v 69% (, částka, ) uplatněného nároku a žalovaná v 31 % (, částka, ). Žalobkyně, která uspěla ve větší míře, tak má právo na náhradu nákladů řízení ve výši rozdílu mezi jejím úspěchem a úspěchem protistrany, tedy 38 %. V případě plného úspěchu ve věci by žalobkyně měla nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši , částka, (kterou tvoří soudní poplatek ve výši , částka, , odměna za zastupování advokátem ve výši , částka, za tři úkony právní služby po , částka, (příprava a převzetí, předžalobní upomínka, návrh), náhrada hotových výdajů ve výši , částka, za tři úkony po , částka, a DPH ve výši , částka, ), z čehož 38 % je , částka, . Podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalované povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, který je advokátem.