8 C 234/2025-38 — Okresní soud v Rakovníku

Žalobce se po žalované domáhal zaplacení , částka, s příslušenstvím, protože řádně a včas nesplatila úvěru, který si vzala od , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, Bank, a.s. a , právnická osoba, Bank, a.s.; dále v textu jen „banka“) na základě smlouvy z , datum, . Úvěr byl sjednán jako konsolidační ve výši , částka, za úrok 16,09% ročně a za poplatky podle sazebníku banky. Žalovaná se zavázala úvěr splácet ve sjednaných měsíčních splátkách. Protože žalovaná závazek nesplnila, prohlásila banka úvěr za splatný ke dni 21. červenci 2011 a požadovala též smluvní pokutu 20% ze všech splátek splatných po zesplatnění úvěru. Žalobce jako nabyvatel pohledávky s účinností od , datum, požaduje po žalované dlužnou jistinu , částka, , smluvní pokutu , částka, , a dále kapitalizované příslušenství ode dne zesplatnění úvěru, tj. zákonný úrok z prodlení , částka, a úrok z úvěru , částka, , a dále nabíhající příslušenství od , datum, . Pokud žalovaná namítla promlčení pohledávky, žalobce se mu brání poukazem na splátkovou dohodu ze , datum, , v níž strany vyjádřily vůli řídit se občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb. S tím, že žalovaná své závazky podle tohoto zákony uznala (§ 2053 o.z.) a získala znovu možnost je splácet. Tím, že účastníci uzavřeli dohodu, v níž projevili vůli řídit se občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb., využili zákonem výslovně předvídanou možnost v § 3028 odst. 3 o.z. Na základě nové dohody a na základě nového uznání závazku počala běžet nová desetiletá promlčecí doba podle § 639 občanského zákoníku. Námitka promlčení nemůže být důvodná. Pokud jde o námitku nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti, byla smlouva uzavřena , datum, , tedy za účinnosti z.č. 321/2001 Sb., jenž neukládal povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele.Žalovaná se žalobou nesouhlasila, neboť je pohledávka žalobce promlčena podle z.č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku; a také proto, že banka nezkoumala řádným způsobem její úvěruschopnost.Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím zjištěním a k celkovému závěru o skutkovém stavu věci: jestliže banka poskytla žalované spotřebitelce úvěr , datum, ve výši , částka, a pro její prodlení s úhradou splátek jej zesplatnila k 21. červenci 2011, byla žaloba z , datum, podána po uplynutí desetileté promlčení doby, tudíž žalovaná uplatnila námitku promlčení důvodně.Bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Do lhůty podle věty první se nezapočítává doba, po kterou se vede mediace podle zákona o mediaci. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty (§ 408 odst. 1 z.č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku). Podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona (§ 3036 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku).Soud hodnotil popsaná zjištění zvlášť a v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje ke všemu, co za řízení vyšlo najevo.Námitka promlčení, kterou vznesla žalovaná, byla důvodná, neboť právní režim smlouvy o úvěru vycházel z tzv. absolutního obchodu podle § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku, přičemž na ochranu spotřebitele se aplikovala ustanovení občanského zákoníku příp. jiných zvláštních předpisů (§ 262 odst. 4 obchodního zákoníku). Nejvyšší soud zároveň dovodil pod R 135/12, že ustanovení obchodního zákoníku o promlčecí době naleznou své uplatnění i ve vztazích se spotřebitelem.Obchodní zákoník stanovil maximální možnou promlčecí dobu 10 let ode dne, kdy se právo začalo poprvé promlčovat, tedy ode dne, kdy jej bylo možné poprvé uplatnit u soudu, aniž by bylo možné takovou dobu prodloužit např. uznáním práva.Jestliže se na starší relativní závazkové vztahy občanský zákoník č. 89/2012 Sb., všeobecně nepoužije a vychází z tzv. plné neretroaktivity (§ 3028 odst. 3 věta první o.z.), musí se promlčení posoudit podle dosavadních předpisů, tedy podle obchodního zákoníku, čemuž nasvědčuje i předpis § 3036 současného o.z.Žaloba byla podána až , datum, , zatímco zesplatnění úvěru nastalo již , datum, , tedy podstatně více, než 10 let před podáním žaloby.Obrana žalované byla tedy důvodná, a již jen pro důvodnou námitku promlčení musel soud žalobu zamítnout, aniž by bylo třeba zabývat se námitkou nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti.Pokud jde o protinámitku žalobce, že si strany zvolily v dohodě ze , datum, režim současného občanského zákoníku, který umožnil platné prodloužení promlčecí doby v důsledku nového uznání práva žalovanou spotřebitelkou, dospěl soud k závěru, že by takový výklad zcela popřel ochranu spotřebitele, kterou měla žalovaná odpočátku uzavření úvěrové smlouvy založenou účinkem § 262 odst. 4 tehdejšího obchodního zákoníku. Tato ochrana vyžadovala výklad v pochybnostech ve prospěch spotřebitele, a nadto výklad založený na zjištění, že byl spotřebitel o svých právech obeznámen. Výklad zvolený žalobcem by žalované přinesl zjevnou nerovnováhu v právech a povinnostech. K takovému jednání nelze přihlížet; § 56 odst. 1 z.č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, přičemž se zde uplatní i hledisko v rozporu s požadavkem dobré víry, jež vede přímo k úvaze, zda žalovaná , datum, o důsledcích změny právního režimu věděla (byla seznámena, poučena).Sotva by bylo možné očekávat, že by žalovaná , datum, uzavírala novou dohodu o splátkách a o novém uznání závazku, pokud by jí byla ze strany žalobce (jako profesionála v oblasti obchodování s pohledávkami, právně zastoupeného) předestřena právní alternativa svědčící ve prospěch výkladu slabší strany závazkového vztahu, a sice že žádnou dohodu s uznáním uzavírat nemusí, protože je možné právo oslabit o vymahatelný nárok pouhým vznesením námitky promlčení. Nedává žádnou logiku, že by žalovaná právo banky (žalobce jako právního nástupce) znovu uznávala a žádala o splátky, pokud by jí bylo vysvětleno, že dluh bude nevymahatelný při vznesení námitky promlčení. Žalovaná sice získala možnost nových splátek, nicméně informace, že jej uznávat nemusí, jí zjevně poskytnuta nebyla.Dalším důvodem, proč se soud neztotožnil s protinámitkou žalobce, spočívá ve skutečnosti, že promlčecí doba podle obchodního zákoníku uplynula nezávisle na tvrzené dohodě ze , datum, , a to dne , datum, , neboť ustanovení § 408 odst. , právnická osoba, zákoníku bylo kogentní („Bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona…“; tudíž nebylo možné jeho účinek vyloučit ustanovením § 3028 odst. 3 věty druhé současného občanského zákoníku, a to ještě k tíži spotřebitelky. Současný občanský zákoník jistě nebyl přijat za tím účelem, aby se v poměrech silnější smluvní strany použil ke zhoršení právního postavení slabší spotřebitelské strany. Těchto aspektů (ochrany slabší strany v souvislosti se smluvním přijetím nového zákoníku – tzv. opt-in), i když jen stručnou zmínkou, si všímá též komentářová literatura: Remeš in , adresa, , Výtisk, Beran a kol.: Občanský zákoník, komentář, 2. vydání, , právnická osoba, .Beck, 2019, § 3028, str. 3233, marg.č. , hodnota, +40. V té souvislosti ještě soud uzavírá, že je-li ochrana spotřebitele vnímána jako součást veřejného pořádku, neměla by být promlčecí doba k tíži spotřebitele prodlužována na prakticky dvojnásobek původní maximální doby trvání deseti let. Takový postup svědčí jen podnikateli a jeho obchodnímu zájmu.O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1,2 o.s.ř., když úspěšné žalované právo na náhradu nepřiznal, v souladu s jejím návrhem.