9 C 134/2025-21 — Okresní soud v Rakovníku

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení celkem částky , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , kterou uzavřela žalobkyně s žalovaným, a to až do výše , částka, s možností postupného splácení. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a další poplatky objednané volitelné služby. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem , částka, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně neměla námitek, souhlas vyjádřila již v žalobě, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním č. , hodnota, ze dne , datum, , informací pro spotřebitele, přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, předpisu denních splátek a přehledu bankovních transakcí má soud prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši , částka, , a to dne , datum, ve výši , částka, ; dne , datum, ve výši , částka, ; dne , datum, ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal částku, včetně poplatku za sjednání úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, spolu s poplatkem za služby „klidné spaní“ ve výši , částka, , služby „presto“ ve výši , částka, a informační SMS servis za poplatek ve výši , částka, , vrátit nejpozději do , datum, . První denní splátka byla splatná , datum, (30.den ode dne poskytnutí úvěru).5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u žalobkyně a z metodiky posuzování úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný při sjednávání úvěru prohlásil, že celkový počet osob v domácnosti společně hospodařící: 2, s příjmem 2, jeho příjmy činí , částka, měsíčně čistého, což mělo být ověřeno do výše , částka, , a pravidelné měsíční výdaje na bydlení činí , částka, ; na půjčky , částka, ; nezbytné výdaje neuvedeno; ostatní zbytné výdaje , částka, ; rezerva , částka, ; min.výdaje , částka, ; disponibilní příjem , částka, .6. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne , datum, včetně podacího lístku má soud prokázáno, že ještě před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.7. Totožnost žalovaného žalobkyně ověřila občanským průkazem a rovněž provedla autorizaci ověření totožnosti.8. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovaným jako spotřebitelem smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním. Prostřednictvím této smlouvy se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše , částka, a žalovaný se zavázal danou částku vrátit žalobkyni do , datum, spolu s poplatkem za služby „klidné spaní“ ve výši , částka, , služby „presto“ ve výši , částka, a informační SMS servis za poplatek ve výši , částka, a úrokem z prodlení. Žalovaný o úvěr požádal tím způsobem, že se zaregistroval na webových stránkách www.flexifin.cz, kde se označil adresou, emailovou adresou, telefonním číslem, rodným číslem a bankovním účtem. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného tak, že byl vyplněn výpis o posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši , částka, , a to dne , datum, ve výši , částka, ; dne , datum, ve výši , částka, ; dne , datum, ve výši , částka, na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný však dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, neuhradil, jen částečně ve výši , částka, , dostal se do prodlení ke dni , datum, . Před podáním žaloby ve věci žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky výzvou ze dne , datum, , na kterou žalovaný nereagoval. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.9. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen ,,o.z.‘‘), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určitě částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle ustanovení § 3016 o.z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. Proto soud vycházel i ze zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „z.o.s.“). Konkrétně soud aplikoval ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 254/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.o.s.“), dle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dále soud vycházel z ustanovení § 86 z.o.s., dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 75 z.o.s. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.11. Podle ustanovení § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.12. Podle ustanovení § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z.).13. Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti se soud v prvé řadě zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný uzavíral smlouvu jako spotřebitel a žalobkyně při poskytnutí úvěru jednala v rámci svého podnikání, jednalo se o smlouvu, která musí splňovat požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu se shora citovanými ustanoveními tohoto zákona se soud tedy zabýval tím, zda žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , který lze dle soudu aplikovat i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb., věřitel nedostojí povinnosti postupovat odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelských úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele. V posuzovaném případě žalobkyně potvrzení zaměstnavatele nedoložila. Nadto není zřejmé, zda kromě příjmů ověřila i výdaje žalovaného, jak za bydlení, tak další výdaje, zejména dalších půjček. Z daného důvodu dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru je v projednávané věci neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud má potom za to, že zabývat se tím, zda při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo postupováno s odbornou péčí, je povinen z úřední povinnosti (viz Rozsudek soudního dvora ve věci C-679/18 ve věci OPR-, právnická osoba, . proti GK ze dne , datum, ).14. Z provedeného dokazování však soud učinil závěr, že žalovaný se bez právního důvodu na úkor žalobkyně obohatil, neboť žalobkyně žalovanému plnila a ten plnění přijal, aniž zde existoval platný závazek. Z daného důvodu žalobkyně má právo požadovat po žalovaném to, co plnila, tedy vrácení částky , částka, . Ze shora popsaných důvodů soud žalobu v rozsahu částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částk