5 C 6/2026-52 — Okresní soud v Rakovníku

1. Návrhem podaným u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě po posouzení úvěruschopnosti poskytla žalované úvěr. Dle žalobkyně žalovaná z úvěru dosud uhradila jen , částka, .Zbývající část úvěru dosud neuhradila, přestože k tomu byla písemně vyzvána. Žalobkyni tak stále dluží částku , částka, , kterou tvoří jistina ve výši , částka, , poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši , částka, , smluvní úrok ve výši , částka, , poplatek za službu „presto“ ve výši , částka, , poplatek za službu „informační SMS servis“ ve výši , částka, a smluvní pokuta ve výši , částka, .2. Okresní soud v , adresa, ve věci vydal dne , datum, elektronický platební rozkaz č.j. EPR , č. účtu, -5, proti kterému žalovaná podala včas odpor. V něm namítala, že výše úroků požadovaných žalobkyní je v rozporu s dobrými mravy.3. Soud ve věci provedl dokazování, ze kterého učinil níže popsaná skutková zjištění:4. Z dokumentu označeného jako „Identifikované příjmy“ bylo zjištěno, že u žalované byla prostřednictvím bankovního výpisu zjištěna výše ověřeného čistého příjmu , částka, měsíčně a její případné další příjmy měly být doloženy jiným způsobem. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaná měla mít v době podání žádosti o úvěr pravidelné měsíční výdaje na bydlení ve výši , částka, a měla žít sama. Její disponibilní příjem měl být dle zjištění žalobkyně , částka, měsíčně a její minimální měsíční výdaje měly činit , částka, .5. Z autorizace ověření totožnosti bylo zjištěno, že totožnost žalované byla ověřena a autorizována prostřednictvím služby BankID společnosti , právnická osoba, .6. Ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, včetně všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že na jejím základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr až do výše , částka, za úrokovou sazbu ve výši 1,016 % denně. Žalovaná se jej zavázala spolu s úrokem vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. RPSN úvěru činilo 1 848,98 %.7. Z předpisu denních splátek byla zjištěna výše jednotlivých denních splátek.8. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že dne , datum, byla žalované vyplacena částka , částka, , dne , datum, částka , částka, , dne , datum, částka , částka, a dne , datum, částka , částka, .9. Z e-mailu ze dne , datum, adresovaného žalované bylo zjištěno, že jím žalobkyně sdělovala žalované, že jí vypověděla uzavřenou smlouvu, neboť byla s úhradou jednotlivých splátek v prodlení, a současně jí vyzvala k úhradě dlužné částky.10. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, a potvrzení o podání doporučené zásilky soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby ve věci.11. Z dokumentu „Obecné principy posuzování a filozofie Společnost“, z informace pro spotřebitele, z dokumentu označeného jako „BankID výpis“, ze souhlasu se zpracováním osobních údajů a z údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru nezjistil soud žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci12. Po zhodnocení shora uvedeného učinil soud skutkový závěr, že před uzavření smlouvy o úvěru měla žalobkyně k úvěruschopnosti žalované zjistit, že žalovaná by měla mít disponibilní příjem ve výši , částka, měsíčně. Čistý měsíční příjem žalované měl činit , částka, a její minimální výdaje měly činit , částka, měsíčně, přestože jen výdaje za bydlení činily , částka, měsíčně. Dne , datum, žalobkyně s žalovanou uzavřela Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázala žalované poskytnout úvěr až do výše , částka, , který se žalovaná zavázala pravidelně splácet. Roční procentní sazba nákladů při čerpání celého úvěru činila 1 848,98 %, denní úrok činil 1,016%. Žalobkyně žalované vyplatila celkem , částka, . Žalovaná uhradila žalobkyni celkem , částka, .13. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Konkrétně vycházel z ustanovení § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), dle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle ustanovení § 3016 o.z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. Proto soud vycházel i ze zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „z.o.s.“) ve znění platném v době uzavření smlouvy. Konkrétně soud aplikoval ustanovení § 2 odst. 1 z.o.s., dle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dále soud vycházel z ustanovení § 86 odst. 1 z.o.s., dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 z.o.s. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle ustanovení § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.16. Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z.).17. Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti se soud v prvé řádě zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná uzavírala smlouvu jako spotřebitel a žalobkyně při poskytnutí úvěru jednala v rámci svého podnikání, jednalo se o smlouvu, která musí splňovat požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu se shora citovanými ustanoveními tohoto zákona se soud tedy zabýval tím, zda žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru posoudila schopnost žalované úvěr splácet. V posuzovaném případě přesto, že žalobkyně tvrdila, že schopnost žalované splácet úvěr posuzovala, svá tvrzení doložila pouze vlastními interními dokumenty. Nepředložila soudu žádné listiny, se kterými při zpracování interních dokumentů pracovala. Zejména v oblasti výdajů žalované tak není zřejmé, jak žalobkyně k obsaženým údajům dospěla, či jak si je u žalované ověřovala. Závěru, že k této činnosti přistupovala liknavě, nasvědčuje i samotný obsah interních dokumentů. Konkrétně dle výpisu o posouzení úvěruschopnosti měla žalobkyně jen za bydlení výdaje ve výši , částka, měsíčně, žalobkyně však u žalované vycházela na straně výdajů z minimální částky , částka, měsíčně. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno a břemeno tvrzení, že před poskytnutím úvěru řádně posoudila schopnost žalované úvěr splácet. K jednání ve věci se žalobkyně nedostavila a sama se tak vzdala možnosti být poučena při jednání podleustanovení § 118a) odst. 1,3 o.s.ř. Proto soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je v projednávané věci absolutně neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.18. Žalovaná se však mohla bez právního důvodu na úkor žalobkyně obohatit, neboť žalobkyně žalované plnila a tato plnění přijala, aniž zde existoval platný závazek. Žalobkyně vyplatila žalované částku , částka, , jejíž vrácení měla právo po žalované požadovat. Z této částky žalovaná dle evidence žalobkyně uhradila , částka, . K úhradě tak zbývá , částka, . Danou částku žalovaná dosud žalobkyni nevrátila, a proto soud v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Povinnost uhradit dlužnou částku soud uložil žalované ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť neshledal podmínky