7 C 210/2020-33 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou doručenou soudu dne 3. 8. 2020 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 5.963 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z této částky od 23. 8. 2018 do zaplacení a spolu s účelně vynaloženými náklady za upomínky ve výši 2.000 Kč a se smluvní pokutou ve výši 2.250 Kč. Tvrdil, že poskytl žalovanému dle smlouvy ze dne 24. 7. 2018 zápůjčku ve výši 4.500 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný se ve smlouvě zavázal tuto zápůjčku i se sjednaným poplatkem ve výši 1.463 Kč žalobci vrátit nejpozději do 22. 8. 2018. Žalovaný však nic žalobci v uvedené lhůtě nevrátil, a neučinil tak ani po čtyřech dalších upomínkách včetně předžalobní výzvy. Proto po něm žalobce žádal zaplacení celé dlužné částky odpovídající dlužné jistině zápůjčky, dlužnému poplatku a smluvní pokutě. Nadto po žalovaném ještě žádal účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním dluhu a zákonné úroky z prodlení za nedodržení termínu splatnosti závazků žalovaného. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, nedostavil se ani k nařízenému jednání soudu, ke kterému byl včas a řádně předvolán, přičemž ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Z provedených důkazů, zejména z předložené smlouvy ze dne 24. 7. 2018, souvisejících všeobecných obchodních podmínek žalobce, z potvrzení o převodu částky jistiny, ze čtyř písemných upomínek, jakož i z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobce na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 24. 7. 2018 poskytl téhož dne bezhotovostním převodem na účet žalovaného finanční prostředky ve výši 4.500 Kč. Žalovaný se přitom ve smlouvě zavázal tuto částku žalobci vrátit a zaplatit mu i poplatek ve výši 1.463 Kč, a to nejpozději do 22. 8. 2018. Současně bylo ve smlouvě ujednáno, že v případě prodlení s vrácením jistiny zápůjčky či poplatku uhradí žalovaný žalobci i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, jakož mu i zaplatí zákonné úroky z prodlení a účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním dluhu. Smlouva obsahovala i ujednání o výši paušálních poplatků za zaslané upomínky. Poplatek za písemnou upomínku činil 500 Kč s tím, že tento může být žalovanému naúčtován nejvýše 5x. Žalovaný ve sjednané lhůtě nic žalobci nezaplatil. Žalobce jej 4 x písemně vyzval k úhradě dluhu včetně příslušenství. Žalovaný však ani poté dluh nevyrovnal. Poslední výzvu k úhradě dluhu včetně příslušenství obsahovala tzv. předžalobní upomínka, ve které byl žalovaný výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou, neuhradí-li vše dobrovolně v dodatečné lhůtě. 4. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je po právu. Mezi žalobcem a žalovaným byla platně sjednána smlouva o zápůjčce podle § 2390 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen občanský zákoník), která odpovídala i požadavkům na ni kladeným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Na základě této smlouvy byl žalovaný povinen vrátit žalobci coby zapůjčiteli částku odpovídající poskytnuté zápůjčce, tedy předmětnou částku 4.500 Kč spolu se sjednaným poplatkem ve výši 1.436 Kč. Tuto svoji povinnost však žalovaný nesplnil. Proto mu soud nyní uložil povinnost celou částku 5.936 Kč žalobci zaplatit. Dále mu uložil i povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě podle § 2048 občanského zákoníku a vyčíslenou v částce 2.250 Kč, když současně přezkoumal, že tato částka nepřekračuje maximální dovolenou výši smluvní pokuty stanovenou uvedeným zákonem o spotřebitelském úvěru. Dále soud vyhověl žalobě i v části týkající se příslušenství, a přiznal tak žalobci právo na účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním dluhu ve výši 500 Kč za jednu upomínku, tedy celkem ve výši 2.000 Kč, neboť i tato částka odpovídá smluvnímu ujednání stran a zároveň neodporuje právním předpisům. A dále soud uložil žalovanému i povinnost zaplatit žalobci žádané zákonné úroky z prodlení, neboť žalovaný tím, že zápůjčku včetně poplatku nevrátil řádně a včas, ocitl se se svým peněžitým dluhem v prodlení, a žalobci tak dle § 1970 a násl. občanského zákoníku vznikl nárok na úroky z prodlení. I v tomto případě soud přezkoumal, že výše žádaných úroků z prodlení nepřekračuje výši stanovenou právními předpisy, konkrétně nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v částce 1.300 Kč Náklady žalobce jsou přitom tvořeny jednak zaplaceným soudním poplatkem z návrhu ve výši 400 Kč, dále odměnou advokáta ve výši 3 x 200 Kč určenou dle § 14b/1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění (AT) a částkou 3 x 100 Kč jako paušální náhradou režijních výdajů advokáta za tři úkony právní služby dle § 14b/5 AT Částku odpovídající uložené náhradě nákladů řízení je přitom žalovaný povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobce, jak plyne z § 149 odst. 1 o.s.ř.