9 C 84/2020-28 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce podal dne 24. 8. 2020 u soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhal 13 000 Kč s úrokem z prodlení 10 % z částky 13 000 Kč od 17. 6. 2019 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel (ještě pod svojí původní [právnická osoba], [IČO]) dne 16. 12. 2017 smlouvu o poskytnutí služeb elektronických komunikací [číslo]. Na základě této smlouvy byla žalovanému předána dne 16. 12. 2017 technická zařízení: set-top box/CA Modul sériové číslo [právnická osoba] včetně karty [číslo] set-top box/CA Modul sériové číslo [právnická osoba] včetně karty [číslo]. Ve smlouvě bylo ujednáno, že pro případ ukončení smlouvy je žalovaný povinen vrátit zapůjčené technické zařízení nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy. Pro případ porušení této povinnosti byla ujednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč za porušení povinnosti vrátit každý jednotlivý set-top box a smluvní pokuta ve výši 1 500 Kč za porušení povinnosti vrátit každou jednotlivou kartu. Protože žalovaný přestal platit za poskytované služby, tak žalobce předmětnou smlouvu ukončil ke dni 30. 9. 2018 a následně žalovaného vyzval k vrácení výše uvedených technických zařízení. To však žalovaný neučinil. Proto se žalobce domáhá úhrady smluvní pokuty ve výši celkem 13 000 Kč. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud vyzval žalovaného k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Jelikož žalobce s rozhodnutím bez jednání souhlasil již v žalobě a žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobcem. Z písemného znění smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] z všeobecných smluvních podmínek, které jsou součástí této smlouvy, soud zjistil, že žalobce jako poskytovatel uzavřel s žalovaným coby uživatelem dne 16. 12. 2017 smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytování služeb elektronických komunikací. Současně žalobce předal žalovanému 2x set-top box včetně karet. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta 1 500 Kč mimo jiné za nevrácení, poškození nebo zničení zapůjčené přístupové karty a smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč mimo jiné za nevrácení, poškození nebo zničení zapůjčeného set-top boxu (článek I. smlouvy). K tomu z formuláře o převzetí vyplývá, že žalovanému byly předány celkem dva set-top boxy včetně přístupových karet výše uvedených sériových čísel. Z písemné výzvy k plnění, adresované žalobcem žalovanému, plyne, že žalobce žalovaného vyzýval k vrácení výše uvedených technických zařízení a pro případ jejich nevrácení požadoval uhrazení smluvní pokuty. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva, podle které žalobce poskytoval žalovanému služby elektronických komunikací a na základě níž žalovanému rovněž zapůjčil výše specifikovaná technická zařízení. Protože žalovaný řádně neplnil podmínky výše uvedené smlouvy, vzniklo žalobci právo omezit jím poskytované služby a současně se domáhat vrácení zapůjčených technických zařízení. Tato zařízení však žalovaný nevrátil a žalobce proto má dle výše citovaných ustanovení smlouvy právo požadovat se po žalovaném zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 13 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh neuhradil v žalobcem stanovené lhůtě k plnění, má žalobce rovněž i právo požadovat ve smyslu § 1970 občanského zákoníku úroky z prodlení, určené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě vyhověl. Žalobce byl v tomto řízení plně úspěšný, má tedy nárok na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování svého práva proti žalovanému, která v tomto řízení úspěšný nebyl (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Náklady žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem z návrhu ve výši 800 Kč a dále odměnou advokáta ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč určenou dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu) ve znění pozdějších předpisů (účinném od 1. 7. 2014), a částkou 3 x 100 Kč jako paušální náhradou hotových výdajů advokáta dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby. Dále 21% DPH z těchto částek ve výši 252 Kč, kterou je advokát povinen z tohoto příjmu odvést. Celková výše nákladů žalobce tak činí 2 252 Kč, a proto ji také soud v této výši uložil žalovanému uhradit žalobci, a to k rukám právního zástupce žalobce. Soud v dané věci aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, protože předmětem žaloby je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru a obdobné návrhy (po skutkové i právní stránce) podává žalobce u soudu opakovaně (viz např. sp. zn. 12 C 167/2019, 53 C 15/2020).