3 C 107/2021-105 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce podal dne 12. 4. 2021 žalobu ve věci výše rubrikované. Domáhal se vydání splacení úvěrů. 2. Žalobce tvrdil, že se domáhá nároku ze smlouvy o úvěru č. 4002547634 z 9. října 2019, úvěr na financování nákupu pračky. Žalobce poskytl žalovanému úvěr 7990 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr celkovou částkou 11232 Kč, ve 36 měsíčních splátkách po 312 Kč splatných vždy do 15. dne kalend. měsíce počínaje 15. 11. 2019. Žalovaný splatil pouze 3 splátky. Porušil tak povinnost splácet a ocitl se v prodlení se splácením. Žalobce se tedy domáhal dlužných splátek – celkovou částkou 8246,71 Kč. Dále se domáhal úroku z prodlení ze splátek splacených opožděně, ještě před sesplatněním celého úvěru - splátky z 15.2.2020, 15.3.2020, 15.4, 15.5 a 15.6.2020. Poté žalobce sesplatnil úvěr k 29.6.2020. Dále se domáhal úroku z prodlení z celé dlužné částky na základě sesplatnění, z 8246,71 Kč od 20.7.2020 do zaplacení. A dále se domáhal smluvní pokuty dohodnuté v úvěrové smlouvě, za 3 opožděné splátky – únorovou, březnovou a dubnovou 2020, vždy 10% z opožděné splátky, tj. 3 x 31 Kč. Dále smluvní pokuty vyjádřené procentní sazbou a počtem dnů prodlení – 0,1% denně z celkové dlužné částky 8246,71 Kč od 20.7.2020 do podání žaloby (tj. do 12.4.2021). Celková částka smluvní pokuty takto činí 2201,87 Kč. 3. Dále žalobce tvrdil, že druhý uplatněný nárok vychází ze smlouvy o úvěru č. 4002240194 z 19. 3. 2019, úvěr na financování nákupu televizoru. Žalobce poskytl žalovanému úvěr 19497 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr celkovou částkou 26700 Kč, v 15 měsíčních splátkách po 1780 Kč splatných vždy do 15. dne kalend. měsíce počínaje 15. 4. 2019. Žalovaný splatil pouze 10 splátek. Porušil tak povinnost splácet a ocitl se v prodlení se splácením. Žalobce se tedy domáhal 8724 Kč jako pěti dlužných splátek, dále úroku z prodlení ze splátek splacených opožděně, ještě před sesplatněním celého úvěru - z 15.2.2020, 15.3.2020, 15.4.2020, 15.5.2020 a 15.6.2020. Žalobce sesplatnil úvěr k 29.6.2020. Dále se domáhal úroku z prodlení z celé dlužné částky na základě sesplatnění, z 8900 Kč od 20.7.2020 do zaplacení. Pokud je v žalobě uvedeno počítání úroku z prodlení od 11.3.2020, potom žalobce bere žalobu částečně zpět, a to v části, jež se týká úroku z prodlení ve výši 10% p.a. jdoucího z 1093 Kč za dobu od 11.3.2020 do 19.7.2020. Dále se domáhal smluvní pokuty za 3 opožděné splátky – únorovou, březnovou a dubnovou 2020, vždy 10% z opožděné splátky, tj. 69 Kč, když poslední splátka byla uhrazena zčásti, a 2 x 178 Kč. Celková částka smluvní pokuty u druhé smlouvy tak činí 425 Kč. 4. Po omezení žaloby a zastavení řízení pro 14504,79 Kč s příslušenstvím se žalobce domáhal 6687 Kč spolu s 10% úrokem z prodlení od 20. 7. 2020 do zaplacení jako bezdůvodného obohacení žalovaného, když žalovaný splatil jen 1303 Kč. 5. Uzavření úvěrových smluv prokázal žalobce smlouvami. Vyplacení obou částek prokázal výpisem z bankovního účtu. 6. Žalobce prokázal otisky dat z nebankovního registru, databáze SOLUS, výsledky šetření z interní databáze žalobce, z Insolvenčního rejstříku, z databází Neplatné doklady a Evidence adres obecních úřadů doložil, že se před uzavřením úvěrové smlouvy nespoléhal pouze na informace, jež mu o sobě sdělil žalovaný. Proto má soud za prokázané, že splnil zákonnou povinnost a posoudil s odbornou péčí úvěru schopnost dlužníka tak, jak mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Proto je možno na smlouvy hledět jako na smlouvu platné ve smyslu aktuální judikatury vyšších soudů, vyjádřené, například v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80: Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 7. Žalovaný se ničím nebránil. 8. Posuzovaný případ je sporem ze dvou smluv o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce splnil svoji povinnost, když posoudil úvěruschopnost žalovaného a poskytl mu úvěr. Žalovaný porušil svoji povinnost, když přestal splácet oba úvěry 15. 2. 2020. Proto je žalobce sesplatnil a žalovaný je povinen je splatit. Žalovaný je v prodlení se zaplacením. Proto žalobci vznikl nárok i na úroky z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. (ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Proto soud vyhověl žalobě. 9. Podle ust. § 142 zákona 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce uspěl ve sporu. Proto má právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení, které žalovaný vynaložil, sestávají ze zaplaceného soudního poplatku a z náhrady nákladů zastoupení - z náhrady odměny zástupce,