3 C 176/2020-78 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1 Žalobce podal dne 27. 5. 2019 žalobu ve věci výše rubrikované. 2 Žalobce tvrdil, že dne 20. 5. 2017 uzavřel žalovaný se [právnická osoba], Smlouvu o úvěru [číslo] dne 22. 5. 2017 mu poskytl úvěr. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal splatit úrok. Posléze uzavřeli ještě 13 dodatků ke smlouvě a změnili tak výši poskytnutého úvěru až na celkových 12500 Kč a prodloužili jeho splatnost až do 15. 6. 2018. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva byla v souladu s odstavcem [číslo] Obchodních podmínek Smlouvy o úvěru uzavřena v elektronické podobě, žalovaný svoji vůli Smlouvu uzavřít projevil tzv. verifikační platbou, kdy převedl částku 1 Kč představující tzv. verifikační platbu ve smyslu úvodních ustanovení VOP ze svého účtu na účet [anonymizováno]. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet. Žalovaný o půjčku zažádal online na internetových stránkách [anonymizováno], kde vyplnil požadované registrační údaje ve formuláři (formulář dostupný na [anonymizováno]), jehož součástí bylo zadání čísla občanského průkazu a poskytnutí kopie občanského průkazu v souladu s odst. 2 § 15a zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech. V rámci dokončení žádosti o půjčku provedl žalovaný tzv. verifikační platbu, kterou odeslal z osobního bankovního účtu vedeného na jeho jméno. Verifikační platba slouží k prokázání totožnosti žalovaného, k ochraně jeho osobních údajů před zneužitím a je jí dokončena žádost o půjčku. Při dokončení žádosti obdržel žalovaný předsmluvní informace o půjčce, ve kterých byly shrnuty veškeré parametry půjčky. Na základě těchto informací [právnická osoba] zahájila schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací) respektive prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žádost o půjčku byla žalovanému následně schválena a byla mu poskytnuta částka jistiny ve výši 8 000 Kč na účet, ze kterého dříve odeslal verifikační platbu. Žalovaný souhlasil při zaslání verifikační platby se Všeobecnými obchodními podmínkami, jejichž součástí byl Souhlas se zpracováním osobních údajů a Souhlas se zpracováním osobních údajů sdružením [příjmení] a text smlouvy o úvěru, veškeré dokumenty byly zaslány žalovanému na e-mail uvedený při žádosti o půjčku (kontaktní e-mail zadaný žalovaným je propsán i ve smlouvě o úvěru). To soud ověřil ze smlouvy o úvěru a z dodatků. Výpisy z účtu [anonymizováno] u České spořitelny žalobce prokázal převedení verifikační platby žalovaným a čerpání úvěru. 3 Dále žalobce tvrdil, že žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Splatil pouze 2415 Kč, ačkoliv se zavázal vrátit věřiteli 14585 Kč. Dluží tak 12170 Kč na jistině a 150 Kč dohodnutých paušálních nákladů na 3 upomínky o zaplacení. Je v prodlení se zaplacením. Tak mu vznikla povinnost zaplatit věřiteli i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, za dobu od 16. 6. 2018 do 28. 10. 2019 To soud ověřil ze smlouvy o úvěru. Žalobce dále požadoval úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z 12170 Kč, jednak kapitalizovaný částkou 1476,57 Kč za dobu od 16. 6. 2018 do 19. 11. 2019, jednak dále vyjádřený procentní sazbou za dobu od 13. 12. 2019. 4 Dále žalobce tvrdil, že pohledávka byla převedena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2019 s účinností ke dni 12. 12. 2019 a že změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 7. 1. 2020. To soud ověřil ze smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, poštovního podacího archu dokládajícího odeslání oznámení o postoupení pohledávek a z potvrzení o úplatě za postoupené pohledávky. 5 Žalovaný se ničím nebránil. Soud rozhodl spor bez jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, když s takovým postupem souhlasily obě strany sporu. 6 Posuzovaný případ je sporem na základě smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalobce splnil smluvenou povinnost a poskytl žalovanému úvěr. Žalovaný porušil svoji povinnost, nesplatil úvěr ani cenu za služby s ním spojené a ocitl se v prodlení. Proto žalobci vznikl nárok i na úroky z prodlení (ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku) určené podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dále mu vznikl nárok na smluvní pokutu. Při zvážení podmínek poskytnutí úvěru soud dospěl k závěru o tom, že úvěrové podmínky jsou přiměřené a nezakládají významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch žalovaného. Ujednání o smluvní pokutě soud hodnotí jako platné. Ta svojí výší sice neodpovídá ust. § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, ale žalobce sám omezil svůj nárok v intencích zmíněné právní úpravy. Toto ustanovení je třeba aplikovat na základě přechodného ust. § 168 téhož zákona, přestože úvěrová smlouva vznikla ještě před účinností tohoto zákona a řídí se jinak úpravou obsaženou v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. Smluvní pokuta nepřesáhuje 4000 Kč a ejí výše tak je úměrná výši zajištěné pohledávky (50%). Platí, že věřitel může požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí. (ust. § 2048 občanského zákoníku) Soud vychází z obecného pravidla ust. § 4 odst. 1 občanského zákoníku: Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. I u žalovaného soud předpokládá existenci takových rozumových a volních schopností v době, kdy uzavřel smlouvu a přijal peníze od žalobce. V tomto sporu nikdo nezpochybnil onu domněnku. Soud tedy předpokládá, že žalovaný si byl vědom možných následků svého prodlení. Soud hodnotí úvěrovou smlouvu jako platnou. Žalovaný je v prodlení se zaplacením, a proto má povinnost zaplatit i úroky z prodlení. Proto soud vyhověl žalobě. 7 Žalobce uspěl ve sporu, a má tak právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. (ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu) Náklady řízení, které žalobce vynaložil, sestávají z náhrady odměny jeho zástupce, náhrady hotových výloh jeho zástupce, náhrady daně z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a z náhrad, a z náhrady zaplaceného soudního poplatku. Podle ust. § 142 zákona 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Právním předpisem upravujícím výši náhrady nákladů je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Podle ust. § 6 odst. 1 advokátního tarifu se výše mimosmluvní odměny stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal. Podle ust. § 7 advokátního tarifu činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty: do 500 Kč 300 Kč, přes 500 Kč do 1000 Kč 500 Kč, přes 1000 Kč do 5000 Kč 1000 Kč, přes 5000 Kč do 10 000 Kč 1500 Kč, přes 10 000 Kč do 200 000 Kč 1500 Kč a 40 Kč za každých započatých 1000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 Kč, přes 200 000 Kč do 10 000 000 Kč 9100 Kč a 40 Kč za každých započatých 10 000 Kč, o které hodnota převyšuje 200 000 Kč, přes 10 000 000 Kč. 48300 Kč a 40 Kč za každých započatých 100 000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 000 Kč. Není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva a jejich příslušenství v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i závazku. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok. (ust. § 8 advokátního tarifu) Advokátu náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie. Nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 300 Kč na jeden úkon právní služby. (ust. § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) 8 Žaloba se soudu jeví jako tzv. formulářová žaloba ve smyslu ust. § 14b advokátního tarifu. V občanském soudním řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní