53 C 21/2020-38 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce podal dne 9. 11. 2020 žalobu ve věci výše rubrikované. Domáhal se náhrady škody a vrácení finančního příspěvku namísto stravy. Soud zjistil, že dne 20. 10. 2018 žalovaný svévolně opustil [anonymizována dvě slova] [obec], aniž by vrátil zapůjčený materiál (prošívanou deku, polštář, povlaky na deku a polštář, prostěradlo, klíče od pokoje [anonymizována dvě slova], pětilitrový hrnec, třílitrový hrnec, dřevěné prkénko, čajník, plastovou obracečku, nerezovou pánev, nerezovou naběračkou, struhadlo, plastové síto a pekáč). Dále byl žalovaný povinen žalobci vrátit částku odpovídající výši finančního příspěvku namísto stravy za neodbydlené dny v [anonymizována dvě slova] [obec] ve výši 1023 Kč, na základě vyúčtování vyplaceného finančního příspěvku namísto stravy ze dne 22. 11. 2018 [číslo jednací]. Proto soud vyhověl žalobě – nárok žalobce se opírá o ust. § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaný se zdržuje na neznámém místě, nelze rozumně očekávat, že by vydal žalobci jeho věci. Proto soud akceptuje nárok žalobce na náhradu škody i za nevrácené věci. Nárok na vrácení finančního příspěvku pak vychází z ust. § 42 odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v platném znění. Žalovanému byl vyplacen finanční příspěvek namísto stravy, avšak on opustil [anonymizována dvě slova] [obec]. Tím ztratil nárok na příspěvek namísto stravy a je povinen jej vrátit. Žalovaný je v prodlení se zaplacením, avšak nikoliv od 13. 6. 2020 (jak tvrdí žalobce v žalobě), nýbrž teprve od 21. 2. 2021. Sám žalobce v žalobě tvrdí, že žalovaný opustil v říjnu 2018 [anonymizována dvě slova] [obec], výzvu k zaplacení mu zaslal v květnu 2020 na adresu [anonymizována dvě slova], takže je zjevné, že se žalovanému nemohla dostat do rukou (ani do sféry jeho vlivu). Za doručení výzvy k zaplacení a lze tak považovat teprve doručením žaloby opatrovníkovi žalovaného dne 19. 2. 2021. V následující den po doručení měl žalovaný plnit, v další následující den se ocitl v prodlení se zaplacením. Proto je povinen zaplatit žalobci i úroky z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku. Jejich výše odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (dle ust. § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob). Proto soud vyhověl žalobě. Žalobce uspěl v tomto sporu, nežádal o náhradu nákladů řízení. Ani podle obsahu spisu nelze zjistit, že by mu vznikly náklady v tomto řízení. Proto soud nepřiznal náhradu žádné ze stran. Žalobce je osvobozen od soudních poplatků, a proto je žalovaný povinen zaplatit soudní poplatek z žaloby (ve smyslu ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů) – 1000 Kč podle položky 1a) sazebníku soudních poplatků. Povinnost uloženou rozsudkem je třeba splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu).