6 C 85/2021-86 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 5. 2021 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 11.196,37 Kč a zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 99,99 Kč od 5. 5. 2018 do zaplacení, z částky 200 Kč od 4. 6. 2018 do zaplacení, z částky 4.000 Kč od 3. 10. 2018 do zaplacení, z částky 2.598 Kč od 17. 10. 2018 do zaplacení a z částky 3.997,99 Kč od 17. 10. 2018 do zaplacení. V žalobě uvedl pouze to, že jde o nároky z pohledávek odkoupených od společnosti [právnická osoba] (dále jen původní věřitel) vyúčtovaných žalovanému šesti fakturami spolu s nárokem na zaplacení 300 Kč na nákladech vymáhání. 2. Po výzvě soudu žalobce doplnil žalobu tak, že původní věřitel s žalovaným uzavřeli účastnickou smlouvu, na základě které původní věřitel žalovanému prodal zařízení [označení zařízení] za cenu 2.999 Kč, přičemž žalovaný složil akontaci ve výši 1 Kč a poté měl cenu hradit 23 splátkami po 100 Kč. Dále prodal původní věřitel žalovanému zařízení [označení zařízení] za cenu 6.299 Kč, přičemž žalovaný složil akontaci ve výši 1 Kč a poté měl cenu hradit 23 splátkami po 100 Kč, neboť mu byla poskytnuta sleva ve výši 3.998 Kč podmíněná trváním účastnické smlouvy po dobu 24 měsíců. Původní věřitel žalovanému vyúčtoval splátku zařízení v částce 99,99 Kč za období od 20. 3. 2018 do 19. 4. 2018, v částce 200 Kč (2 x 100 Kč) za období od 20. 4. 2018 do 19. 5. 2018, dále haléřové vyrovnání za dobu od 20. 5. 2018 do 19. 6. 2018 ve výši 0,39 Kč, dále 3.997,99 Kč fakturou č. 9318087410 jako výše uvedenou podmíněnou slevu, protože účastnická smlouva byla zrušena pro neplacení závazků žalovaným a dále 2.598 Kč fakturou č. 9318088178 jako podmíněnou slevu za instalaci internetu. Konečně žalobce požadoval náhradu nákladů vymáhání pohledávky ve výši 300 Kč s odkazem na svůj ceník. 3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se žalobce ani žalovaný nedostavili. Soud tak nemohl poučit žalobce podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti prokázat některá jeho nedoložená tvrzení (viz dále). Nepřítomnost žalobce na jednání jde z procesního hlediska k jeho tíži (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2528/2010). 4. Předně, žalobou uplatněné pohledávky původní věřitel postoupil žalobci smlouvu ze dne 12. 11. 2020 (viz smlouvu na č. l. 55-57 soudního spisu a seznam postoupených pohledávek na č. l. 46). 5. Soud dále zjistil, že žalobce s žalovaným uzavřeli dne 10. 11. 2017 účastnickou smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací zákaznické číslo 1501530558 (viz č. l. 39 a násl. soudního spisu), jejíž součástí bylo ujednání o koupi zařízení [označení zařízení] za cenu 2.999 Kč splatnou akontací ve výši 1 Kč a 23 splátkami po 100 Kč, a dne 15. 1. 2018 účastnickou smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací zákaznické číslo 1501530558 (viz č. l. 29 soudního spisu), jejíž součástí bylo ujednání o koupi zařízení [označení zařízení] za cenu 6.299 Kč splatnou akontací ve výši 1 Kč a 23 splátkami po 100 Kč, přičemž žalovanému byla poskytnuta sleva ve výši 3.998 Kč podmíněná tím, že účastnická smlouva bude trvat alespoň 24 měsíců, se závazkem žalovaného vrátit podmíněnou slevu v případě, že uvedená podmínka nebude z důvodů na straně žalovaného dodržena. Součástí smluvních ujednání bylo i to, že v případě prodlení s úhradou splátky se stávají splatnými všechny dosud neuhrazené splátky. 6. Dále soud zjistil, že fakturou č. 1034764018 (viz č. l. 8 soudního spisu) splatnou dne 4. 5. 2018 byla žalovanému za dobu od 20. 3. do 19. 4. 2018 vyúčtována splátka zařízení ve výši 100 Kč, fakturou č. 1034064118 (viz č. l. 5) splatnou dne 3. 6. 2018 byly žalovanému za dobu od 10. 4. do 19. 5. 2018 vyúčtovány splátky zařízení ve výši 200 Kč, fakturou č. 9318079024 (viz č. l. 25) splatnou dne 2. 10. 2018 byl žalovanému vyúčtován doplatek sumy všech splátek kupních cen zařízení ve výši 4.000 Kč. Fakturou č. 9318087410 (viz č. l. 26) splatnou dne 16. 10. 2018 byla žalovanému vyúčtována podmíněná sleva na zařízení ve výši 3.998 Kč. 7. Účastnické smlouvy uzavřené s žalovaným vypověděl žalobce dopisem ze dne 6. 8. 2018 (č. l. 45) kvůli neplnění platebních závazků žalovaným. 8. Soud doplňuje, že z ostatních důkazů provedených při jednání a nezmíněných v tomto odůvodnění žádné okolnosti podstatné pro posouzení věci nezjistil. 9. Co do částky 8.297,98 Kč tedy žalobce svá tvrzení o dluzích žalovaného prokázal, a žaloba byla v tomto rozsahu důvodná. Mezi účastníky byly uzavřeny smlouvy o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací ve smyslu § 63 odst. 3 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Součástí těchto smluv byla i ujednání o kupní smlouvě podle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jejichž předmětem byl prodej koncových zařízení. Povinností žalovaného plynoucí ze smluv bylo zaplatit cenu zakoupených koncových zařízení a vrátit tzv. podmíněnou slevu v případě nedodržení závazků. Protože žalovaný tak neučinil (z obsahu spisu neplyne opak), dostal se následující den po splatnosti vyúčtování s úhradou dluhu do prodlení (§ 1908 odst. 2, § 1968 občanského zákoníku). Žalobci tak vznikl podle § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši podle prováděcího právního předpisu (§ 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 10. Žalobce ale požadoval také zaplacení částky 2.598 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 17. 10. 2018 jako podmíněné slevy poplatku za instalaci internetu, 0,39 Kč na haléřovém vyrovnání a 300 Kč na nákladech vymáhání. Uvedené částky ale postrádají smluvní podklad; žalobce v řízení nedoložil, že by se žalovaný zavázal k jejich úhradě, a tato povinnost nevyplývá ani z právních předpisů (byť podmíněnou slevu i haléřové vyrovnání původní věřitel žalovanému vyúčtoval doklady založeným i na č. l. 27 a 11 soudního spisu). Stejně tak není důvodným ani požadavek žalobce na zaplacení poplatku za vymáhání ve výši 300 Kč s odkazem na ceník žalobce. Ani zde z provedených důkazů nevyplynul závazek žalovaného tuto částku zaplatit. Žalobce sice má právo na náhradu nákladů účelně vynaložených při vymáhání pohledávky, tuto částku ale musí doložit konkrétními výdaji, nikoliv uplatňovat paušalizovanou výši. V tomto rozsahu tedy musel soud žalobu zamítnout 11. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. 12. Žalobce byl se svým nárokem procesně úspěšný ze 74 %. Žalobci tak na náhradě nákladů řízení náleží poměrná část (48 %) z jeho nákladů řízení 13. Soudu je z úřední činnosti známo a žalobce se tak sám prezentuje (viz snímek jeho webových stránek na č. l. 76 soudního spisu), že se žalobce podnikatelsky dlouhodobě a hromadně zaobírá nákupem a vymáháním pohledávek. Náklady spočívající v odměně advokáta proto shodně s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 1. 2018 č. j. 26 Co 352/2017-38 soud nepovažuje za účelně vynaložené. Je-li jádrem podnikatelské činnosti žalobce nákup a vymáhání pohledávek, nelze mu přiznat náhradu nákladů podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za zastupování advokátem v soudních řízeních, v nichž jsou takové pohledávky uplatněny, probíhá-li řízení obvyklým a předvídatelným způsobem, protože takový žalobce by měl disponovat vlastním odborným personálem, který vykonává potřebné úkony směřující k naplnění předmětu jeho činnosti. V podrobnostech pak soud odkazuje na shora citované rozhodnutí krajského soudu. 14. Účelně vynaloženým nákladem řízení naopak jednoznačně je žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Žalobci rovněž náleží dvě paušální náhrady po 100 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (za sepis výzvy k plnění a sepis žaloby). Celkem činily náklady žalobce 1.000 Kč, z toho 48 % dělá částku 480 Kč.