7 C 195/2021-42 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalované svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 23.6.2021, zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], [anonymizována tři slova], [země], uzavřel se žalovanou 7.2.2019 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 28 183,88 Kč, který se zavázala splatit do 7.2.2021. Právní předchůdce žalobce poskytoval úvěry prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle smlouvy o úvěru. Úvěr pak byl převeden z bankovního účtu právního předchůdce žalobce na bankovní účet žalované č. [bankovní účet] (viz. platební informace na čl. 17). Žalovaná, ale poskytnutý úvěr nesplatila a právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou postoupil na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.12.2019. Žalobce tak po žalované požaduje nesplacenou jistinu úvěru ve výši 28 183,88 Kč. Právní předchůdce žalobce při poskytování úvěru žalované posoudil její schopnost splácet úvěr, když žalovanou lustroval z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a BRKI a dále její úvěruschopnost ověřil výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, když dlužníkům je ponechána rezerva 10% rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10% musí rovnat minimálně životnímu minimu ve výši 3 410 Kč. Dále jsou půjčky poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla minimálně ve výši 90% rozdílu výdajů a příjmů. Protože se žalovaná k jednání, ke kterému byla řádně předvolána, nedostavila a včas nepožádala z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Ze smlouvy o revolvingovém úvěru, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobcem a žalovanou dne 7.2.2019 (viz. čl. 13), soud zjistil, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], smlouvu, na základě které se věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 80 000 Kč, který však může být i nižší a žalovaná se zavázala úvěr, úroky z úvěru a poplatek za čerpání, splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši odpovídající miminálním splátkám dle obchodních podmínek. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 235 a násl. občanského zákoníku, která vyhovovala i požadavkům občanského zákoníku o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a následujících a požadavkům zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel z této smlouvy svým povinnostem dostál, když dle ujednání poskytl žalované dohodnutou částku. Naopak žalovaná své smluvní povinnosti z těchto závazků porušila, neboť řádně a včas jistinu z úvěru a poplatek za úvěr nesplatila. A protože v řízení bylo prokázáno, že následně byla předmětná pohledávka za žalovanou dle § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobce, uložil nyní soud žalované povinnost zaplatit dlužnou částku k rukám žalobce. Dle § 1880 občanského zákoníku přitom platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník (zde žalobce) také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Proto soud vyhověl žalobě i v části požadující po žalovaném úroky a zákonné úroky z prodlení, neboť ověřil, že na žádané úroky má žalobce právo vyplývající přímo ze smlouvy o zápůjčce a na úroky z prodlení pak vznikl původnímu věřiteli a posléze žalobci nárok dle § 1970 občanského zákoníku. Soud přitom přezkoumal, že výše žádaných úroků z prodlení nepřekračuje výši stanovenou příslušnými právními předpisy, zejména nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které v § 2 stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Žalobce byl v tomto řízení plně úspěšný, proto mu soud v souladu s ustanovením § 142a o.s.ř. přiznal náklady řízení v částce 2 580 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 1 128 Kč, odměny advokáta za 3 úkony právní služby a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům (3x 300 Kč a 3x 100 Kč) dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., a 21% DPH ve výši 252 Kč.