7 C 223/2021-39 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 14.6.2021, zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytl 27.5.2016 úvěr ve výši 2 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit do 26.6.2016. Právní předchůdce žalobce poskytoval úvěry prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Následně odsouhlasil znění úvěrové smlouvy a jistina úvěru mu byla převedena z bankovního účtu právního předchůdce žalobce na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] (viz. výpis z účtu na čl. 4). Žalovaný, ale poskytnutý úvěr nesplatil a právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.1.2021 (čl. 16). Žalobce tak po žalovaném požaduje nesplacenou jistinu úvěru ve výši 2 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 549 Kč, který je stanoven dle čl. I. smlouvy. Právní předchůdce žalobce při poskytování úvěru žalovanému posoudil jeho schopnost splácet úvěr, když žalovaného lustroval z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Protože se žalovaný k jednání, ke kterému byl řádně předvolán, nedostavil a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobcem a žalovaným pod ID [anonymizováno] (čl. 10), soud zjistil, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], smlouvu, na základě které mu byla poskytnuta zápůjčka ve výši 2 000 Kč. Žalovaný se přitom zavázal, že uvedenou zápůjčku splatí spolu s poplatkem za zápůjčku ve výši 549 Kč do 30 dnů. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen občanský zákoník), platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 pak lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Dle § 2394 bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úrok při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. občanského zákoníku, která vyhovovala i požadavkům občanského zákoníku o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a následujících a požadavkům zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel z této smlouvy svým povinnostem dostál, když dle ujednání poskytl žalovanému dohodnutou částku ve výši 2 000 Kč. Naopak žalovaný své smluvní povinnosti z těchto závazků porušil, neboť řádně a včas jistinu z úvěru a poplatek za úvěr nesplatil. A protože v řízení bylo prokázáno, že následně byla předmětná pohledávka za žalovaným dle § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobce, uložil nyní soud žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku k rukám žalobce. Dle § 1880 občanského zákoníku přitom platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník (zde žalobce) také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Proto soud vyhověl žalobě i v části požadující po žalovaném úroky a zákonné úroky z prodlení, neboť ověřil, že na žádané úroky má žalobce právo vyplývající přímo ze smlouvy o zápůjčce a na úroky z prodlení pak vznikl původnímu věřiteli a posléze žalobci nárok dle § 1970 občanského zákoníku. Soud přitom přezkoumal, že výše žádaných úroků z prodlení nepřekračuje výši stanovenou příslušnými právními předpisy, zejména nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které v § 2 stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Žalobce byl v tomto řízení plně úspěšný, proto mu soud v souladu s ustanovením § 142a o.s.ř. přiznal náklady řízení v částce 1 489 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 400 Kč, odměny advokáta za 3 úkony právní služby a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům (3x 200 Kč a 3x 100 Kč) dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., a 21% DPH ve výši 189 Kč.