7 C 226/2021-25 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 20.9.2021, zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že 8.8.2019 uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru ve výši 18 180 Kč (sestávající z poskytnuté částky 10 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 8 180 Kč). Souhrnný poplatek pak sestává se souhrnu úroku, poplatku za zpracování a doručení úvěru a poplatku za hotovostní inkaso splátek dle odst. 4 čl. splácení úvěru smluvních podmínek smlouvy. Žalovaná se zavázala celkovou částku splácet v týdenních splátkách po 303 Kč. Částka 3 600 Kč, kterou žalovaná zaplatila (platila nepravidelně), se započetla na půjčenou jistinu úvěru a na souhrnný poplatek. Žalobce po žalované požaduje zaplacení 14 580 Kč (sestávající z nesplacené jistiny úvěru a nesplacené části souhrnného poplatku). Před poskytnutím úvěru žalované žalobce posoudil její úvěruschopnost tím, že provedl kontrolu v databázi neplatných dokladů, kontrolu rodného čísla dálkovým systémem [právnická osoba], nahlédnutím do záznamů insolvenčního rejstříku, kontrolu zaměstnání a kontrolu platební historie. Protože se žalovaná k jednání, ke kterému byla řádně předvolána, nedostavila ani včas nepožádala z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 4131 (viz. čl. 5) uzavřené mezi žalobcem coby úvěrujícím a žalovanou coby úvěrovanou dne 8.8.2019 bylo zjištěno, že žalobce žalované poskytl úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit v celkové částce 18 180 Kč (úrok 1 980 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátce ve výši 3 200 Kč) v 60 týdenních splátkách po 303 Kč. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 235 a násl. občanského zákoníku, která vyhovovala i požadavkům občanského zákoníku o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a následujících a požadavkům zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel z této smlouvy svým povinnostem dostál, když dle ujednání poskytl žalované dohodnutou částku. Naopak žalovaná své smluvní povinnosti z těchto závazků porušila, neboť řádně a včas jistinu z úvěru a poplatek za úvěr nesplatila. Proto soud vyhověl žalobě i v části požadující po žalované zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Soud přitom přezkoumal, že výše žádaných úroků z prodlení nepřekračuje výši stanovenou příslušnými právními předpisy, zejména nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které v § 2 stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Žalobce byl v tomto řízení plně úspěšný, proto mu soud v souladu s ustanovením § 142a o.s.ř. přiznal náklady řízení v částce 1 000 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 800 Kč a paušální náhrady za 2 úkony po 100 Kč dle vyhl. č. 254/2015 Sb.