7 C 239/2020-40 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou doručenou soudu dne 7. 8. 2020 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 4.000 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 0,9 % denně z této částky za období od 18. 9. 2017 do 17. 12. 2017 ve výši 2.320,32 Kč a s úrokem z prodlení jdoucím z této částky od 18. 12. 2017 do zaplacení. Tvrdil, že poskytl žalovanému dle smlouvy ze dne 18. 9. 2017 [číslo] zápůjčku ve výši 4.000 Kč, avšak žalovaný v rozporu se smluvním ujednáním nic z poskytnuté částky a sjednaných úroků ve výši 2.320,32 Kč nevrátil, ačkoliv tak byl povinen učinit ve třech pravidelných splátkách splatných ve dnech 18. 10. 2017, 17. 11. 2017 a 17. 12. 2017. Na svůj dluh neuhradil nic ani po výzvě žalobce. Proto se nyní žalobce domáhá zaplacení celé dlužné jistiny zápůjčky, dlužných úroků i úroků z prodlení za nedodržení termínu splatnosti závazků žalovaného. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, nedostavil se ani k nařízenému jednání soudu, ke kterému byl včas a řádně předvolán, přičemž ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Z provedených důkazů, zejména z předložené smlouvy [číslo] souvisejících všeobecných obchodních podmínek, předsmluvního formuláře, faktury k zápůjčce a výpisu z účtu žalobce soud zjistil, že žalobce a žalovaný s pomocí prostředků komunikace na dálku spolu uzavřeli dne 18. 9. 2021 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce téhož dne vyplatil bezhotovostním převodem na účet žalovaného finanční prostředky ve výši 4.000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal tuto částku žalobci vrátit a zaplatit mu i sjednaný úrok ve výši 0,9% denně z této částky kapitalizovaný částkou 2.320,32 Kč, a to nejpozději do 17. 12. 2017. Žalovaný však žalobci nic z toho nezaplatil. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem znovu vyzván k úhradě žalované částky včetně příslušenství, a to tzv. předžalobní výzvou ze dne 9. 6. 2020, ve které byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. 4. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je po právu. Mezi žalobcem jakožto zapůjčitelem a žalovaným coby vydlužitelem byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen občanský zákoník). Na základě této smlouvy byl žalovaný povinen vrátit původnímu zapůjčiteli částku odpovídající poskytnuté zápůjčce, tedy předmětnou částku 4.000 Kč, jakož i zaplatit mu sjednané úroky ve výši 2.320,32 Kč. Tuto svoji povinnost však žalovaný řádně nesplnil, a ocitl se tak se svým dluhem v prodlení. Proto mu soud nyní uložil povinnost zaplatit jak celou dlužnou jistinu zápůjčky, tak i úroky, ale i úroky z prodlení, na které žalobci vznikl nárok dle § 1970 občanského zákoníku. Soud přitom přezkoumal, že výše požadovaných úroků z prodlení nepřekračuje výši určenou dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého tato výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 5. Právo na náhradu nákladů řízení náleží dle § 142 odst. 1 o.s.ř. žalobci, který byl v řízení zcela úspěšným, vůči žalovanému, který v řízení úspěšný nebyl. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny jednak zaplaceným soudním poplatkem z návrhu ve výši 400 Kč, dále odměnou advokáta ve výši 3 x 200 Kč určenou dle § 14b/1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění (AT), částkou 3 x 100 Kč jako paušální náhradou režijních výdajů advokáta za tři úkony právní služby dle § 14b/5 AT a dále 21% DPH z uvedených částek ve výši 189 Kč Celkem je tak žalovaný povinen uhradit žalobci k rukám jeho právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku 1.489 Kč. Soud k tomu dodává, že v této věci bylo namístě aplikovat § 14b AT, neboť ve věci jde o spor o peněžitou částku, která nepřekračuje 50.000 Kč, žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení a návrh na zahájení řízení byl podán na ustáleném vzoru, jaký žalobce podává u soudu opakovaně ve věcech skutkově i právně obdobných, což je soudu známo z úřední činnosti.