13 C 391/2021-23 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 46 352,22 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdce, [právnická osoba], uzavřel s žalovaným postupně tři smlouvy o půjčce, a to dne 4. 12. 2011 smlouvu č. 501633231, dne 20. 7. 2011 smlouvu č. 500085633 a dne 10. 6. 2011 smlouvu č. 499193078. Žalovaný na základě těchto smluv vyčerpal od uvedené společnosti finanční prostředky ve sjednané výši a zavázal se je ve stanovené lhůtě vrátit a zaplatit i sjednané úroky a poplatky. Této povinnosti však žalovaný následně nedostál a nadále dlužil z uvedených smluv částky 28 647,93 Kč, 10 520,67 Kč a 7 183,62 Kč. Následně byly všechny předmětné pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni, a proto se žalobkyně, namísto původního věřitele, domáhala na žalovaném zaplacení všech těchto částek s tím, že nadto po něm vždy požadovala i úhradu úroků a úroků z prodlení, které vždy ke dni postoupení pohledávek částečně kapitalizovala. 2. Žalovaný svým písemným prohlášení ze dne 27. 12. 2021 nárok žalobkyně v celém rozsahu uznal. 3. Podle § 153a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, (dále jen o.s.ř.), uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. 4. Podle § 153a odst. 2 o.s.ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír. 5. Podle § 99 o.s.ř. lze smír schválit v případě, že to připouští povaha věci a navržený smír není v rozporu s hmotným právem. 6. Povaha věci připouští schválení smíru tehdy, kdy je o takový předmět řízení, se kterým účastníci mohou svým právním jednáním volně disponovat. Uzavřít smír tak nelze zejména v tzv. statusových věcech. V dané věci však jde o nároky uplatněné z titulu nesplněných smluvních povinností plynoucích ze smluv o půjčce dle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v tehdy platném znění. Jde tedy o subjektivní majetková práva účastníků, se kterými mohou volně nakládat. Povaha věci tedy uzavření smíru, resp. vydání rozsudku pro uznání, připouští. Současně soud ověřil, že i povinnost vrátit poskytnuté plnění i úroky je v souladu příslušným právním ustanovením, zejména právě § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., v tehdy platném znění, schválení smíru, potažmo vydání rozsudku pro uznání, tak nebrání ani rozpor s hmotným právem. 7. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud ve věci rozsudkem pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř., neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír ve smyslu ustanovení § 99 odst. 1 o. s. ř. a nárok uplatněný žalobou není v rozporu s hmotným právem. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 001,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 855 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 46 352,22 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 2 980 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 080 Kč ve výši 1 066,80 Kč.