3 C 283/2022-54 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce podal dne 8. 8. 2022 žalobu ve věci výše rubrikované. Domáhal se splacení úvěru. Tvrdil, že uzavřel se žalovaným smlouvu k službě [název] účet, která představovala právní rámec pro čerpání peněžních prostředků. Na tomto základě mu zřídil tzv. [Název] účet a poskytl mu kreditní kartu jako prostředek umožňující platby až do výše schváleného kreditního rámce na zřízenému účtu a odklad plateb až o 45 dnů. Dále s ním uzavřel smlouvu o splátkovém limitu (tzv. služba [název služby]) a umožnil mu tak splácet platby vyšší než 1 500 Kč po dobu od 3 do 12 měsíců v dohodnutých splátkách. Další podrobnosti o splátkách a čerpání již žalobce neuvedl a odkázal na přiložené výpisy z účtu s tím, že tyto podrobnosti může soud snadno zjistit z oněch listin. Dále tvrdil, že žalovaný se ve smlouvách zavázal zaplatit kupní cenu, zaplatit i event. poplatek za prodloužení splatnosti pro případ, že by neuhradil včas vyúčtované transakce s využitím [název] karty, 5 Kč za každých odložených 100 Kč o 1 měsíc při platbě minimálně 10 % z celkové jistiny a 10 Kč za každých odložených 100 Kč o 1 měsíc při platbě méně než 10 % z celkové jistiny. Poplatek za prodloužení splatnosti činí 251,48 Kč. Dále žalobce tvrdil, že žalovaný v rozporu se smlouvou splatil pouze 2681,37 Kč, zbytek ne, a ocitl se tak v prodlení se zaplacením. Dále žalobce tvrdil, že si smluvní strany sjednaly poplatek z prodlení 150 Kč při prodlení se splacením kratším než 5 dnů, 250 Kč při prodlení od 5 do 10 dnů, 350 Kč při prodlení od 10 do 15 dnů, 450 Kč při prodlení od 15 do 20 dnů, 550 Kč při prodlení od 20 do 25 dnů a 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování při prodlení delším než 25 dnů. Žalobce požadoval 8633,01 Kč, vedle toho úrok z prodlení 8,5 % ročně z téže částky od 16. 9. 2021 a dále poplatek z prodlení 3926,30 Kč. 2. Žalovaný se ničím nebránil. 3. Ze smlouvy smlouvu k službě [název] účet soud ověřil tvrzení žalobce výše uvedená – že dne 24. února 2021 strany uzavřely tuto smlouvu, žalobce se zavázal zřídit žalovanému účet a poskytnout mu možnost čerpat prostředky z účtu až do výše 5 000 Kč. Žalovaný zavázal, že bude splácet poskytnuté finanční prostředky dohodnutým způsobem, vždy na základě zaslaného vyúčtování. Pro případ prodlení žalovaného se splácením podle zaslaného vyúčtování Si účastníci dohodli oprávnění žalobce požadovat splacení celé dlužné částky, účelně vynaložených nákladů, smluvní pokuty a všech dalších plateb obsažených ve vyúčtování (čl. II .2.6). Smlouva sice neobsahuje podpis žalovaného, avšak žalobce vysvětlil, že smlouvu uzavřeli prostřednictvím elektronické komunikace, kdy žalovaný mu zaslal verifikační textovou zprávu, předložil kopii svého občanského průkazu a aktuální fotografii (pro ověření shody s občanským průkazem). Aktivací [název] účtu byla smlouva uzavřena a žalovaný tak zároveň potvrdil souhlas se smluvními podmínkami. Ze smlouvy o splátkovém limitu soud zjistil, že 25. února 2021 strany uzavřely obdobným způsobem i tuto smlouvu, žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěrový (splátkový) limit 5 000 Kč, žalovaný se zavázal splácet 508,90 Kč měsíčně. Strany sjednaly zápůjční úrokovou sazbu 42,5 % ročně, celkem ke splacení během 12 měsíců 6106,80 Kč (z toho 1106,80 Kč úroku). Dále strany sjednaly poplatky z prodlení, jak výše uvedeno v prvním odstavci tohoto odůvodnění. 4. Z výše popsaných zjištění je zjevné, že strany uzavřely úvěrovou smlouvu (bez ohledu na název), když žalobce se zavázal žalovanému poskytovat kontokorentní úvěr a žalovaný se zavázal jej splácet. Z tvrzení žalobce plyne, že žalovaný uzavřel smlouvu v postavení spotřebitele. Proto je třeba na tento případ aplikovat i právní úpravu obsaženou v zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, mimo jiné též povinnost věřitele ověřit s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalobce neprokázal, že by takovou povinnost splnil, ačkoliv jej soud výslovně upozornil na to, že tuto otázku nelze pominout. Žalobce předložil soudu pouze anglicky psanou listinu (Change upgrade request), z níž při nejlepší vůli nelze dovodit, že by žalobce onu povinnost splnil. Jiné důkazy k tomu žalobce nenavrhl. Soud tedy nemůže uzavřít, že by žalobce splnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Proto nelze na smlouvu hledět jako na smlouvu platnou ve smyslu aktuální judikatury vyšších soudů, vyjádřené, například v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80: Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 5. Posuzovaný případ je sporem o vydání bezdůvodného obohacení. Povinnost žalovaného vydat bezdůvodné obohacení plyne z ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů: Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Z měsíčních vyúčtování za období od února do srpna 2021 soud zjistil souhrnnou výši čerpání na straně žalovaného – 9764,01 Kč (jako rozdíl celkem čerpaných 11072,38 Kč a zaplacených 1308,37 Kč). Nepotvrdilo se tak žalobní tvrzení o tom, že žalovaný celkem čerpal 11 062,90 Kč. Byť soud nemá možnost ověřit žalobní tvrzení o tom, že žalovaný splatil na svůj dluh 2681,37 Kč, nemá ani důvodu tomuto tvrzení nevěřit. Pak tedy