6 C 113/2022-66 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobou doručenou soudu dne 30. 5. 2022 se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tam rovněž uvedeným příslušenstvím. Žalobu opřel o tvrzení, že s žalovanou uzavřel dne 17. 11. 2021 dálkovým způsobem smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované téhož dne úvěr ve výši 5.000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1.459 Kč nejpozději dne 22. 12. 2021. Žalovaná však úvěr řádně a včas nesplatila. Žalobce požadoval i úhradu sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 5.000 Kč za dobu od 23. 12. 2021 do 30. 5. 2022 v celkové výši 795 Kč. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. Soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 17. 11. 2021 prostřednictvím webové stránky provozované žalobcem [webová adresa] uzavřena úvěrová smlouva, na základě které žalobce poskytl žalované téhož dne částku 5.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit do 21 dnů spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1.240 Kč. Ve smlouvě byla ujednána i smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Žalobce při poskytnutí úvěru vycházel z výplatních pásek předložených žalovanou, z nichž byla patrná mzda ve výši cca 25.000 Kč v každém ze tří měsíců předcházejících uzavření smlouvy, a z tvrzení o výdajích ve výši 7.000 Kč měsíčně na bydlení a 7.000 Kč na ostatní náklady při závazcích ve výši 1.600 Kč měsíčně. Žalobce žalovanou prověřoval i v úvěrových registrech, z nichž nezjisti okolnosti, které by svědčili o neschopnosti žalované úvěr splatit. Z tohoto pohledu se soudu nejeví, že by žalobce nedostál své povinnosti řádného prověření úvěruschopnosti žalované. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Povinností žalované bylo splatit úvěr s poplatky (§ 1746 odst. 2 o. z.) řádně a včas. Protože tak neučinila, je žalobou uplatněný nárok důvodný, včetně nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobci rovněž vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty dle § 2048 a násl. občanského zákoníku, která byla mezi stranami smluvně ujednána ve smlouvě. Bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že žalobou uplatněný nárok ze smlouvy o úvěru z části nebo zcela zanikl, případně vůbec nevznikl. To však žalovaná neučinila a z obsahu spisu taková okolnost nevyplývá. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. Právo na náhradu nákladů řízení náleží podle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobci, který byl v řízení zcela úspěšným. Náklady řízení žalobce v celkové výši 1.489 Kč sestávají z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) po 200 Kč (§ 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), náhrady hotových výdajů za tři úkony po 100 Kč (§ 14b odst. 5 advokátního tarifu), náhrady za 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), a také náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč.