6 C 114/2022-97 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 6. 2022 se žalobce po žalované domáhal zaplacení 72.590,16 Kč, zákonného ročního úroku z prodlení jdoucího z částky 30.000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, ročního úroku ve výši 70,4 % jdoucího z částky 30.000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni 1. 2. 2022 ve výši 1.897,88 Kč. V žalobě tvrdil, že se jedná o nesplacenou část bezhotovostní zápůjčky poskytnuté na základě smlouvy uzavřené dne 16. 3. 2020 mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] Předchůdce žalobce poskytl žalované na základě této smlouvy zápůjčku ve výši 30.000 Kč a žalovaná se zavázala kromě vrácení jistiny zaplatit za poskytnutí zápůjčky poplatky v souhrnné výši 29.357 Kč, zahrnující i úrok sjednaný ve výši 70,4 % p. a. kapitalizovaný za dobu trvání splátek zápůjčky. Podle tvrzení žalobce žalovaná na zápůjčku uhradila pouze 2.666,84 Kč, které žalobce započetl na poplatky. Žalobcem uplatněná částka dále zahrnuje kapitalizované smluvní pokuty ve výši 15.000 Kč, sankční poplatky ve výši 900 Kč a shora uvedený kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. 3. Soud nároky posuzoval veden právním názorem Krajského soudu v Hradci Králové vyjádřeném v obdobné věci projednávané pod sp. zn. 6 C 127/2020 Odvolací soud ve svém rozsudku ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80, uvedl, že ve sporech z úvěrových smluv musí soud z úřední povinnosti zjišťovat, zda poskytovatel úvěru dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost budoucího dlužníka. 4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 5. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Jak ale uvedl Krajský soud v Hradci Králové ve shora uvedeném rozhodnutí,„ judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ 8. Soud zjistil, že předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovanou dne 16. 3. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru (viz č. l. 11 soudního spisu), kterou se zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 30.000 Kč, a žalovaná se zavázala vrátit celkem 59.357 Kč v 78 týdenních splátkách po 761 Kč. Ve smlouvě byla sjednána také úroková sazba ve výši 70,4 % ročně. 9. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, předložil žalovaný zákaznickou kartu (viz č. l. 69 soudního spisu), v níž je uvedeno, že žalovaná bydlí v nájmu, je svobodná, důvodem zápůjčky byly neočekávané výdaje, má jednu vyživovací povinnost, jejím příjmem jsou mateřská nebo rodičovský příspěvek ve výši 10.000 Kč. V kartě je dále zapsáno, že domácnost žalované má další příjmy ve výši 22.500 Kč, žalovaná splácí po 1.000 Kč na jiné závazky a její odhadované měsíční výdaje činí 4.000 Kč. Žalovaná měla při sjednávání úvěru předložit bankovní výpisy za měsíce leden a únor 2020, tyto výpisy ale žalobce soudu nedoložil. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], jež za předchůdce žalobce smlouvu s žalovanou uzavírala, soud zjistil, že svědkyně si přímo okolnosti projednávaného úvěru nepamatuje. Pouze obecně vysvětlila, že úvěruschopnost posuzuje předchůdce žalobce na základě žádosti, kterou pracovník vyplní a pošle elektronickou cestou; výsledky schvalovacího procesu jsou k dispozici během cca pěti minut. Pokud jde o hlavní příjem žadatele, ten se obvykle ověřuje, další uvedené příjmy ale nikoliv. Výdaje žadatele ani jeho závazky se neověřují, pouze se provádí lustrace v dostupných dlužnických registrech a registru exekucí. 10. Ze shora uvedených skutečností vyplývá, že předchůdce žalobce si zřejmě ověřil příjem žalované v podobě dávek státní sociální podpory ve výši 10.000 Kč, ale už nijak neověřoval žalovanou tvrzené vedlejší příjmy domácnosti ve výši 22.500 Kč, nepátral po původu, stavu a zůstatku žalovanou uvedených dalších závazků a spokojil se s tvrzením o výdajích domácnosti ve výši 4.000 Kč, které jsou ovšem z pohledu běžné zkušenosti evidentně hrubě podhodnoceny. Proto nelze než uzavřít, že předchůdce žalobce nevěnoval při sjednávání úvěrové smlouvy potřebnou a zákonem předvídanou pozornost zjišťování úvěruschopnosti žalované. Úvěrová smlouva uzavřená mezi předchůdcem žalobce a žalovanou je tak absolutně neplatnou. 11. Z provedených důkazů a s přihlédnutím k tvrzení žalobce o částečném plnění žalované lze učinit závěr, že předchůdce žalobce poskytl žalované na základě úvěrové smlouvy peněžní prostředky v celkové výši 30.000 Kč. Protože úvěrová smlouva byla shledána neplatnou, lze konstatovat, že na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení ve výši 30.000 Kč ve smyslu § 2991 o. z. (neboť žalovaná obdržela majetkový prospěch bez právního důvodu). Žalobce v žalobě tvrdil, že žalovaná zaplatila na úvěr 2.666,84 Kč. Žalobce, jemuž byla pohledávka postoupena, má tak nárok na vrácení rozdílu mezi částkou, kterou vyplatil žalované jeho právní předchůdce, a částkou, jež byla na dluh uhrazena, což činí 27.333,16 Kč. 12. Žalobci také vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce předložil soudu a soud provedl k důkazu podací lístek k zásilce datovaný dnem 11. 2. 2022 (viz č. l. 7 soudního spisu), který se zřejmě vztahuje k výzvě k okamžitému splacení dluhu (na č. l. 9 soudního spisu). Ve výzvě byla stanovena lhůta k plnění do 17. 3. 2022. Protože žalovaná dluh v uvedené lhůtě nesplatila, dostala se od 18. 3. 2022 s plněním dluhu do prodlení; soud proto žalobci přiznal zákonný úrok běžící od tohoto data do zaplacení. 13. Ve zbytku, tj. co do poplatků spojených s úvěrem, smluvních pokut a úroku, tedy všech nároků, jež žalobce spojoval se smlouvo