6 C 126/2021-46 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobou doručenou soudu dne 2. 10. 2021 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 1.039 Kč se shora uvedeným úrokem z prodlení z titulu jemu postoupené pohledávky na zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému, neboť žalovaný se dne 1. 9. 2016 mezi stanicemi [obec] [obec] a [obec] [obec] jako cestující prostředkem hromadné dopravy provozovaným společností [právnická osoba] (dále jen„ přepravce“), neprokázal přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud vyzval žalovaného k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Jelikož žalobce s rozhodnutím bez jednání souhlasil již v žalobě a žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobcem. Soud zjistil, že žalovaný byl dne 1. 9. 2016 v 6:54 hod. ve [dopravní postředek] č. [číslo] [číslo] provozovaném přepravcem mezi stanicemi [obec] [obec] a [obec] [obec] podroben přepravní kontrole, při které se na výzvu kontrolora neprokázal jízdním dokladem, aniž zaplatil základní jízdné v částce 39 Kč s přirážkou ve výši 1.000 Kč. Žalovaný podepsal potvrzení o nedodržení smluvních přepravních podmínek. Pohledávku na jízdném a přirážky k němu přepravce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 3. 2017 postoupil [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba]. Tato společnost pak pohledávku postoupila žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 5. 2017. Po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Vzhledem k tomu, že žalovaný použil prostředku drážní hromadné dopravy a při přepravní kontrole se nemohl prokázat platným jízdním dokladem, vznikla mu povinnost uhradit přepravci jízdné a přirážku k jízdnému (podle § 37 odst. 5 písm. b) a c) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách). Základní jízdné, které měl žalovaný zaplatit, činilo 39 Kč, přirážka k jízdnému 1.000 Kč. Dle tvrzení žalobce žalovaný neměl platnou jízdenku a při kontrole nezaplatil ani přirážku k jízdnému. Bylo na žalovaném, aby ve sporu tvrdil, že žalobou uplatněný nárok zanikl nebo vůbec nevznikl. To ale žalovaný neučinil a ani z obsahu spisu se taková skutečnost nepodává. Soud po zjištění, že nárok žalobce je důvodný, žalobě zcela vyhověl, včetně přiznání zákonných úroků z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Právo na náhradu nákladů řízení náleží dle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobci, který byl v řízení zcela úspěšným. Náklady řízení žalobce sestávají z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) po 200 Kč (§ 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), náhrady hotových výdajů za tři úkony po 100 Kč (§ 14 odst. 5 advokátního tarifu), náhrady za 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), a také náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč.