6 C 143/2022-45 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou doručenou soudu dne 11. 7. 2022 se žalobce po žalované domáhal zaplacení 3.000 Kč, zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 3.000 Kč od 20. 5. 2022, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.600 Kč, smluvní pokuty ve výši 900 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3.204 Kč. Žaloba je opřena o tvrzení, že účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalované úvěr v částce 3.000 Kč za poplatek ve výši 3.204 Kč. Žalovaná ale na poskytnutý úvěr nic neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. 3. Úvěr poskytnutý žalobcem žalované má charakter spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, 4. Soud proto nárok posoudil veden právním názorem Krajského soudu v Hradci Králové vyjádřeném v jiné věci spotřebitelského úvěru projednávané pod sp. zn. 6 C 127/2020 Odvolací soud ve svém rozsudku ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80, uvedl, že ve sporech z úvěrových smluv musí soud z úřední povinnosti zjišťovat, zda poskytovatel úvěru dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost budoucího dlužníka. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Jak ale uvedl Krajský soud v Hradci Králové ve shora uvedeném rozhodnutí,„ judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ 9. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se žalobce ani žalovaná nedostavili. Žalobce se z jednání omluvil a požádal o projednání věci bez jeho přítomnosti. Soud tak nemohl poučit žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti tvrdit a prokázat, že řádně prověřil úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru. Nepřítomnost žalobce na jednání jde z procesního hlediska k jeho tíži (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2528/2010). 10. Soud zjistil, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 2. 2022 poukázal žalobce na účet žalované 3.000 Kč. Ve smlouvě byl sjednán roční úrok ve výši 39 % a jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3.204 Kč Smlouva dále obsahovala i ujednání o smluvních pokutách, o poplatcích za upomínky nebo náhradě nákladů spojených s mimosoudním vymáháním případného dluhu. 11. Žalobce předložil a soud provedl k důkazu také formulář označený jako Posouzení úvěruschopnosti žadatele. V něm je uvedeno, že žalovaná disponuje příjmem ve výši 30.323 Kč měsíčně, přičemž zdrojem této informace měly být výpisu z účtu a výplatní páska. Ze dvou výpisů soud zjistil, že na účet žalované chodí sirotčí důchody pro [jméno] [příjmení] (ve výši 9.586 Kč) a [jméno] [příjmení] (v téže výši). První z výpisů zachycuje stav k 22. 10. 2021 se zůstatkem - 10.314,73 Kč, druhý k 23. 11. 2021 se zůstatkem - 10.022,92 Kč. Ve formuláři Posouzení úvěruschopnosti žadatele je dále uvedeno, že žalovaná má pouze jedno dítě ve věku 15-26 let, že její výdaje na bydlení činí 5.103 Kč a další osobní výdaje 5.764 Kč; v kolonce výdajů za energie je uvedeno 0 Kč. Formulář konečně obsahuje také jakési bodové vyhodnocení označené jako pre-skóring, v němž žalovaná dosáhla hodnoty 615 bodů (minimum je dle formuláře 355 bodů). Body byly získány mimo jiné za PSČ bydliště, čas a hodinu přijetí žádosti o úvěr, velikost obce, kvalitu fotografie na občanském průkazu, tvar e-mailové adresy nebo zpracování žádosti. Žalobce předložil také dva mzdové listy žalované, podle kterých činil čistý příjem žalované v listopadu 2021 22.329 Kč a v prosinci téhož roku 19.096 Kč. 12. Ze shora uvedených skutečností vyplývá, že žalobce se při posuzování nijak nevypořádal s tím, že žalovaná uvedla ve formuláři péči o jedno dítě, ale předložila výpisy prokazující výplatu sirotčího důchodu pro dvě děti, že ony sirotčí důchody jsou dávky primárně určené na výživu dětí, že příjem žalované osciluje jen kolem 20.000 Kč, přičemž náklady na bydlení ve výši 5.103 Kč, nulové náklady na energie a náklady ve výši 5.764 Kč jsou i jen z pohledu běžné zkušenosti krajně podhodnocené, a že žalovaná na svém účtu vykazovala ve dvou posledních měsících před poskytnutím úvěru nemalý (v porovnání se zapůjčenou sumou) debet. Rovněž žalobcem aplikovaný tzv. pre-skóring vyvolává otázky, zda jsou hodnocené údaje relevantní ve vztahu k závěru o úvěruschopnosti žadatele o úvěr. 13. Z výše uvedeného nelze než uzavřít, že žalobce nevěnoval při sjednávání úvěrové smlouvy řádnou pozornost zjišťování úvěruschopnosti žalované. Úvěrová smlouva uzavřená mezi předchůdcem žalobce a žalovanou je tak absolutně neplatná. 14. Protože z provedených důkazů vyplynulo, že předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 3.000 Kč, avšak úvěrová smlouva byla shledána neplatnou, lze konstatovat, že na straně žalované došlo ke dni poukázání prostředků k bezdůvodnému obohacení ve výši 3.000 Kč ve smyslu § 2991 o. z. (neboť žalovaná obdržela majetkový prospěch bez právního důvodu). Protože žalobce tvrdil, že žalovaná na úvěr nic nezaplatila a protože v řízení nebyl prokázán opak, má žalobce nárok na zaplacení částky ve výši poskytnutých prostředků. 15. Žalobci vznikl také nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Prvním okamžikem, kdy se žalovaná mohla prokazatelně seznámit s existencí dluhu vůči žalobci, je den 30. 5. 2022, kdy jí byla doručena upomínka k úhradě dluhu ze dne 27. 5. 2022 s datem plnění do 1. 6. 2022. Protože žalovaná nic nezaplatila, dostala se od 2. 6. 2022 s plněním dluhu do prodlení. Soud proto žalobci přiznal zákonný úrok běžící ode dne prodlení do zaplacení. 16. Ve zbytku, tj. co do všech nároků, jež žalobce spojoval se smlou