6 C 152/2022-37 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobou doručenou soudu dne 11. 8. 2022 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 1.520 Kč se shora uvedeným úrokem z prodlení z titulu jemu postoupené pohledávky vzniklé z nezaplacení jízdného a přirážky k jízdnému, neboť žalovaný dne 20. 1. 2021 v [obec] jako cestující prostředkem městské hromadné dopravy provozovaným [právnická osoba] (dále jen přepravce), neuhradil jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k němu ve výši 1.500 Kč. Soud vyzval žalovaného k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Jelikož žalobce s rozhodnutím bez jednání souhlasil již v žalobě a žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobcem. Soud zjistil, že žalovaný byl dne 20. 1. 2021 v 10:57 hod. v prostředku hromadné dopravy provozovaném přepravcem na lince [číslo] v zastávce [návev zastávky] podroben přepravní kontrole, při které se na výzvu kontrolora neprokázal jízdním dokladem, aniž zaplatil základní jízdné v částce 20 Kč s přirážkou ve výši 1.500 Kč. Totožnost žalovaného byla zjištěna z jeho občanského průkazu, zápis o kontrole žalovaný podepsal. Pohledávku na jízdném a přirážce k němu přepravce postoupil žalobci smlouvou ze dne 7. 10. 2021. Po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Vzhledem k tomu, že žalovaný použil prostředku hromadné dopravy a při přepravní kontrole se nemohl prokázat platným jízdním dokladem, vznikla mu povinnost uhradit přepravci a posléze žalobci jako postupníkovi jízdné a přirážku k jízdnému (podle § 37 odst. 5 písm. b) a c) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, cestoval-li metrem, tramvají nebo trolejbusem, nebo podle § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, cestoval-li žalovaný autobusem). Základní jízdné, které měl žalovaný zaplatit, činilo 20 Kč, přirážka k jízdnému 1.500 Kč. Podle tvrzení žalobce žalovaný na místě jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Bylo tedy na žalovaném, aby ve sporu tvrdil, že žalobou uplatněný nárok zanikl nebo vůbec nevznikl. To ale žalovaný neučinil a ani z obsahu spisu se taková skutečnost nepodává. Soud po zjištění, že nárok žalobce je důvodný, žalobě zcela vyhověl, včetně přiznání zákonných úroků z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Právo na náhradu nákladů řízení náleží dle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobci, který byl v řízení zcela úspěšným. Náklady řízení žalobce v celkové výši 1.300 Kč sestávají z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) po 200 Kč (§ 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), náhrady hotových výdajů za tři úkony po 100 Kč (§ 14b odst. 5 advokátního tarifu) a náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč.