7 C 119/2022-44 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalované svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 20. 4. 2022, zaplacení žalované částky, neboť jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovanou 11. 10. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí poskytl úvěr ve výši 3 400 Kč, který měl být splacen do 8. 11. 2019. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, ale do sjednaného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Předmětem žalobního návrhu je tedy pohledávka, sestávající z nesplacené jistiny úvěru ve výši 3 400 Kč a nezaplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 465,62 Kč, který byl splatný rovněž 8. 11. 2019. Právní předchůdce žalobce poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tím zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III 1 pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách, zaslala žalovaná právnímu předchůdci žalobce žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a po prověření schopností žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, v daném případě s navrhovanou výší úvěru ve výši 3 400 Kč a splatností do 8. 11. 2019. Po odeslání smluvní dokumentace byly žalované zaslány peněžní prostředky na bankovní účet č. [bankovní účet], který žalovaná uvedla. Úvěruschopnost žalované byla lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE,CRKI, a EUCB a na základě zjištění nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 3. 2021 mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobce. Protože se žalovaná k jednání, ke kterému byla řádně předvolána, nedostavila a včas nepožádala z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Ze smlouvy o úvěru č. B0001945823364289 uzavřené dne 11. 10. 2019 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované 3 400 Kč, které se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobce zaplatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 465,62 Kč do 8.11.2019. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, která vyhovovala i požadavkům občanského zákoníku o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a následujících a požadavkům zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel z této smlouvy svým povinnostem dostál, když dle ujednání poskytl žalované dohodnutou částku. Naopak žalovaná své smluvní povinnosti z těchto závazků porušila, neboť řádně a včas jistinu z úvěru a poplatek za úvěr nesplatila. A protože v řízení bylo prokázáno, že následně byla předmětná pohledávka za žalovanou dle § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobce, uložil nyní soud žalované povinnost zaplatit dlužnou částku k rukám žalobce. Dle § 1880 občanského zákoníku přitom platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník (zde žalobce) také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Proto soud vyhověl žalobě i v části požadující po žalovaném úroky a zákonné úroky z prodlení, neboť ověřil, že na žádané úroky má žalobce právo vyplývající přímo ze smlouvy o zápůjčce a na úroky z prodlení pak vznikl původnímu věřiteli a posléze žalobci nárok dle § 1970 občanského zákoníku. Soud přitom přezkoumal, že výše žádaných úroků z prodlení nepřekračuje výši stanovenou příslušnými právními předpisy, zejména nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které v § 2 stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Žalobce byl v tomto řízení plně úspěšný, proto mu soud v souladu s ustanovením § 142a o.s.ř. přiznal náklady řízení v částce 1 489 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 400 Kč, odměny advokáta za 3 úkony právní služby a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům (3x 200 Kč a 3x 100 Kč) dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., a 21% DPH ve výši 189 Kč.