7 C 175/2021-58 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalovaném žalobou, uplatněnou u soudu dne 19.7.2021, zaplacení žalované částky s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel s žalovaným 1.8.2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. S0003790422340458 (čl. 7), na jejímž základě žalovanému poskytl úvěr ve výši 21 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit nejpozději do 7.7.2019. Žalovaný úvěr čerpal, ale do sjednaného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Právní předchůdce žalobce tak pohledávku za žalovaným postoupil smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 26.1.2021 (čl. 16) na žalobce. Pohledávka žalobce za žalovaným představuje nesplacená jistina úvěru ve výši 21 000 Kč a nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 13 310,11 Kč, který byl splatný 7.7.2019. Právní předchůdce žalobce identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu 364907 a před poskytnutím úvěru žalovanému, prověřil jeho schopnost úvěr splácet tak, že ověřil jeho příjmy s deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10% musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou pak poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90% rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Dále měl právní předchůdce žalobce k dispozici výplatnice žalovaného, občanský průkaz, řidičský průkazPrávní předchůdce žalobce v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6.4.2021, identifikoval zaplacení žalované částky variabilním symbolem 9260251. Žalovaný potvrdil, že s právním předchůdcem žalobce uzavřel předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které mu bylo poskytnuto 21 000 Kč, ale namítal, že na dlužnou částku nějaké splátky zaplatil. Dále tvrdil, že má další finanční závazky ze smluv, které uzavřel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s právním předchůdcem žalobce. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet bylo zjištěno, že žalovaný coby dlužník uzavřel 8.2.2017 se společností [právnická osoba], [obec a číslo] smlouvu o úvěru ve výši 250 000 Kč s tím, že tento úvěr bude splácet po splátkách ve výši 4 257,86 Kč měsíčně po dobu 108 měsíců, což je 9 let. Z potvrzení [právnická osoba] bylo zjištěno, že z účtu žalovaného [číslo] byla na účet žalobce dne 19.7.2021 provedena platba ve výši 3 000 Kč pod variabilním symbolem 9260251 Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá). Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, sp. zn. C -679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Soud po zhodnocení shora provedených důkazů dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným nebyla uzavřena platná smlouva o úvěru, která je předmětem řízení, když právní předchůdce žalobce při jejím uzavření při zjišťování úvěruschopnosti žalovaného vycházel toliko z veřejně dostupných databází a příjmů žalovaného a již nezjišťoval a neprověřoval jaké má žalovaný konkrétní výdaje, tj. zda má nějaké vyživovací povinnosti, nenechal si předložit nájemní smlouvu, aby zjistil jaké má výdaje s bydlením a dále dlouhodobý výpis z účtu, zda hradí nějaké pravidelné splátky z jiných smluvních vztahů. Nesplnil tedy povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a úvěr mu poskytl v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Protože, ale právním předchůdcem žalobce bylo plněno na tuto neplatnou smlouvu finanční částkou ve výši 21 000 Kč, na kterou žalovaný do postoupení pohledávky na žalobce ničeho nezaplatil, obohatil se tak žalovaný na úkor žalobce ve smyslu § 2993 o. z., když právní předchůdce žalobce plnil, aniž tu byl platný závazek. Žalobce coby právní nástupce poskytovatele má právo na vrácení toho, co jeho právní předchůdce plnil. Žalovaný na dluh žalobci dne 19.7.2021 zaplatil 3 000 Kč, jak vyplývá z potvrzení společnosti [právnická osoba] z 19.7.2021 a k vrácení finanční částky žalobci z titulu bezdůvodného obohacení mu tak zbývá 18 000 Kč, které mu soud uložil zaplatit spolu s požadovanými zákonnými úroky z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. nárok. Výši těchto úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Protože žalobce má tedy právo pouze na to, co jeho právní předchůdce plnil na neplatnou smlouvu, byla žaloba ohledně dalších ve smlouvě sjednaných poplatků ve výši 13 310,11 Kč coby poplatku za poskytnutí úvěru, zamítnuta. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Protože žalobce byl v řízení úspěšný pouze z nepatrné části, soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.