7 C 190/2022-31 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalované žalobou uplatněnou u soudu dne 29. 4. 2022, zaplacení žalované částky z titulu nevrácení částky ze smlouvy o zápůjčce, kterou se žalovanou uzavřel 25. 8.2016 po č. 648622554, na základě které žalované poskytl 10 000 Kč a žalovaná se zavázala žalobci tuto částku vrátit spolu s úplatou za poskytnutí zápůjčky ve výši 8 807 Kč, která sestávala z kalkulačních položek finančního úroku ve výši 1 724 Kč, částky za zpracování a doručení ve výši 1 250 Kč a částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši 5 833 Kč (celkem tedy 18 807 Kč) v 60ti týdenních splátkách po 314 Kč Poslední splátka byla stanovena na 19. 10. 2017. Žalovaná však splátky na zápůjčku řádně a včas nehradila a poslední příslušná splátka byla z její strany uhrazena 13. 11. 2018 a celkem uhradila 2 628 Kč. Dlužná zápůjčka tedy činí 7 372 Kč (10 000 Kč – zaplacených 2 628 Kč) a žalobce dále po žalované uplatňuje zákonný úrok z prodlení od 20.10.2017. Protože se žalovaná k jednání, ke kterému byla řádně předvolána, nedostavila a včas nepožádala z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Ze smlouvy o zápůjčce č. 648622554, uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 25. 8. 2016 (čl. 8), soud zjistil, že žalovaná uzavřela se žalobcem smlouvu, na základě které jí byla poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala, že uvedenou zápůjčku splatí spolu s tzv. poplatkem ve výši 8 807 Kč (celkem tedy 18 807 Kč) v 60ti týdenních splátkách po 314 Kč a poslední splátka měla činit 281 Kč. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen občanský zákoník), platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 pak lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Dle § 2394 bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úrok při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. občanského zákoníku, která vyhovovala i požadavkům občanského zákoníku o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a následujících a požadavkům zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel z této smlouvy svým povinnostem dostál, když dle ujednání poskytl žalované dohodnutou částku ve výši 10 000 Kč. Naopak žalovaná své smluvní povinnosti z tohoto závazku porušila, neboť řádně a včas nesplatila všechny sjednané splátky, proto jí soud uložil povinnost zaplatit dlužnou částku k rukám žalobce a žalobě vyhověl i v části požadující po žalované a zákonné úroky z prodlení, na které má žalobce nárok dle § 1970 občanského zákoníku. Soud přitom přezkoumal, že výše žádaných úroků z prodlení nepřekračuje výši stanovenou příslušnými právními předpisy, zejména nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které v § 2 stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Žalobce byl v tomto řízení plně úspěšný, proto mu soud v souladu s ustanovením § 142a o.s.ř. přiznal náklady řízení v částce 1 489 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 400 Kč, odměny advokáta za tři úkony právní služby po 200 Kč a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům po 100 Kč (3x 200 Kč a 3x 100 Kč) dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., a 21% DPH ve výši 189 Kč.