7 C 233/2022-40 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalovaném žalobou uplatněnou u soudu dne 17. 6. 2022, zaplacení žalované částky z titulu nezaplaceného jízdného a přirážky k jízdnému v prostředku hromadné dopravy provozovaném žalobcem. V žalobě uvedl, že žalovaný použil k přepravě dne 10. 8. 2021, 11. 1. 2021, 14. 1. 2021, 9. 3. 2021, 28. 5. 2021 a 11. 6. 2021 prostředek MHD provozovaný žalobcem, přičemž u sebe neměl platnou jízdenku, což žalobce doložil příslušným zápisem o přepravní kontrole. Žalovanému tak vznikla povinnost uhradit tomuto dopravnímu podniku jízdné a stanovenou přirážku k jízdnému dle smluvních přepravních podmínek tohoto dopravce ve výši 1.520 Kč. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, nedostavil se ani k nařízenému jednání soudu, ke kterému byl včas a řádně předvolán, přičemž ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř. Ze zápisů o provedené přepravní kontrole č. 27657518991, 2555701193, 2557946077, 257364758, 27361013568 a 27372014823 soud zjistil, že žalovaný cestoval prostředkem hromadné přepravy [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno], a zde byl kontrolován pracovníkem tohoto dopravce dne 10. 8. 2021, 14. 1. 2021, 9. 3. 2021, 11. 1. 2021, 28. 5. 2021 a 11. 6. 2021. Při kontrole se žalovaný neprokázal řádně označenou jízdenkou. Z provedených důkazů má soud za to, že žaloba je důvodná. Podle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, v platném znění, smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Žalovaný použil k přepravě prostředek MHD provozovaný výše uvedeným dopravním podnikem bez platné jízdenky, což bylo prokázáno příslušným zápisem o provedené přepravní kontrole. Dopravci tak vznikl nárok na zaplacení jízdného i přirážky k jízdnému dle platného nařízení a smluvních přepravních podmínek, tedy ve výši žalované částky. Proto soud vyhověl žalobě i v části požadující zákonné úroky z prodlení, neboť i na ně vznikl právnímu předchůdci žalobce, a posléze žalobci, nárok, a to dle § 1970 občanského zákoníku. Žalovaný se totiž tím, že svůj peněžitý dluh neuhradil ve lhůtě splatnosti, dostal do prodlení, a je tudíž povinen platit věřiteli úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena nařízením vlády č. č. 351/2013 Sb. Výše úroku z prodlení tedy odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Žalobce byl v tomto řízení plně úspěšný, má tedy právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování svého práva proti žalovanému, který v tomto řízení úspěšný nebyl (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem z návrhu ve výši 400 Kč a dále paušální náhradou za dva úkony po 100 Kč dle vyhl. č. 254/2015 Sb. Celkem tedy 600 Kč.