7 C 236/2021-48 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 31.8.2021, zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejím že základě žalovanému 8.3.2019 poskytl úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit do 8.5.2019. Právní předchůdce žalobce poskytoval úvěry prostřednictvím webové stránky [anonymizováno] [webová adresa] (správně patrně [webová adresa]), na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu a následně odsouhlasil znění úvěrové smlouvy, jako podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách. Po prověření jeho schopnosti úvěr splácet byl žalovanému v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, a protože žalovaný návrh akceptoval, právní předchůdce žalobce mu 8.3.2019 vyplatit úvěr na jeho účet č. [bankovní účet] (viz. potvrzení o provedené platbě na čl. 4). Žalovaný, ale poskytnutý úvěr nesplatil a právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.1.2021 (viz. čl. 16). Žalobce tak po žalovaném požaduje nesplacenou jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 925,15 Kč. Právní předchůdce žalobce při poskytování úvěru žalovaného posoudil jeho schopnost splácet úvěr, když žalovaného lustroval ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI a žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a je schopen úvěr splatit. Protože se žalovaný k jednání, ke kterému byla řádně předvolán, nedostavil a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným (viz. čl. 6), soud zjistil, že žalovaný uzavřela se společností [právnická osoba], smlouvu, na základě které se společnost zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem z poskytnutí úvěru ve výši 3 925,15 Kč do 60 dnů, tedy do 8.5.2019. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 235 a násl. občanského zákoníku, která vyhovovala i požadavkům občanského zákoníku o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a následujících a požadavkům zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel z této smlouvy svým povinnostem dostál, když dle ujednání poskytl žalovanému dohodnutou částku. Naopak žalovaný své smluvní povinnosti z těchto závazků porušil, neboť řádně a včas jistinu z úvěru a poplatek za úvěr nesplatil. A protože v řízení bylo prokázáno, že následně byla předmětná pohledávka za žalovanou dle § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobce, uložil nyní soud žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku k rukám žalobce. Dle § 1880 občanského zákoníku přitom platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník (zde žalobce) také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Proto soud vyhověl žalobě i v části požadující po žalovaném úroky a zákonné úroky z prodlení, neboť ověřil, že na žádané úroky má žalobce právo vyplývající přímo ze smlouvy o zápůjčce a na úroky z prodlení pak vznikl původnímu věřiteli a posléze žalobci nárok dle § 1970 občanského zákoníku. Soud přitom přezkoumal, že výše žádaných úroků z prodlení nepřekračuje výši stanovenou příslušnými právními předpisy, zejména nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které v § 2 stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Žalobce byl v tomto řízení plně úspěšný, proto mu soud v souladu s ustanovením § 142a o.s.ř. přiznal náklady řízení v částce 2 252 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 800 Kč, odměny advokáta za 3 úkony právní služby a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům (3x 300 Kč a 3x 100 Kč) dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., a 21% DPH ve výši 252 Kč.